Zvýšená intuice a pocity vyššího vedení

Příspěvek přednesený na 6. konferenci o autopatii, únor 2014

Vážení posluchači,

v případě mého referátu se jedná o vlastní zkušenost s preparátem z prány 1. Tato moje zkušenost má následující děj:

V létě 2013 jsem čistě ze zvědavosti chtěla sama na sobě vyzkoušet AP prána 1. O autopatii se zajímám cca 4 roky a z předchozích let mám za sebou již léčbu z vařené sliny a vařeného dechu. Preparát z prány jsem začala připravovat nejdříve cca 3x z 1,5 litru, poté  cca 3x ze 3 litrů, dále z 9 litrů, z 15 litrů, ze 30 litrů a nakonec ze 40 litrů. Toto vše během cca dvou měsíců. Byla jsem v tu dobu na chatě u řeky Berounky a potence  9 – 40 litrů jsem připravovala pomocí vody z vlastní kopané studny – hloubka 17m. Vkládání autopatické lahvičky do sedmé čakry jsem prováděla vždy venku na slunci.

A nyní k událostem, které jsem začala po aplikaci vyšších ředění pozorovat. Nazvala bych je ZVÝŠENÁ INTUICE  a  POCITY VYŠŠÍHO VEDENÍ, a to vše spolu s VŠEPROSTUPUJÍCÍ VYROVNANOSTÍ, VYVÁŽENOSTÍ A VNITŘNÍ RADOSTÍ.

Ještě bych chtěla předeslat, že vím, již z řady osobních životních momentů, co je intuice. Přesto tato moje zkušenost je naprosto jiná, než všechny dosavadní intuitivní impulzy. Ti co znají numerologii vědí, že toto bývá posílené u lidí, kteří mají v numerologické mřížce rovinu vizí. A toto je i můj případ. Přesto po autopatickém procesu prána 1. šlo o mnohem více než o intuici. Bylo to spíše samozřejmé vědění. Přicházející skutečnosti, jindy vnímané jako neuvěřitelné, vás nyní nepřekvapují, uvnitř víte, že jsou v řádu s něčím, co je v řádu i s vámi samotnými a máte pocit samozřejmého a dokonalého plynutí.

 1) – první vysledovaný moment

Zde si poprvé všímám, že už něco začíná být jinak: Jeden den ráno se vypravujeme s rodinou na výlet a najednou mám při balení věcí výrazný pocit ztráty – vím, že něco z toho co balím, ztratím. Večer po návratu z výletu mi chybí oblíbený červený ručník.

2) – druhý vysledovaný moment

 Jiný den se jdu dopoledne koupat do Berounky, na místo, které mám ráda. Chodím sem už 10 let a nikdy jsem tu nezažila nic nedobrého.  Tento den vstupuji do řeky jako obvykle a když už jsem po pas ve vodě, leknu se. Fyzicky zde však k leknutí nic není. Pouze se mi najednou silně vtírá myšlenka, že si tu klidně chodím vodou a přitom mohu narazit na utonulou osobu. Voda v Berounce je totiž trvale kalná a při koupání nikdy nevidíme na dno. Myšlenka na utonulého člověka ale za malý okamžik mizí a koupání si dále užívám jako obvykle. Večer však pouštíme doma televizi a ve zprávách hlásí, že ten den byl v Berounce nalezen utonulý člověk, a to ve vzdálenosti cca 10 km od místa, kde jsem se byla koupat.

 3) – třetí vysledovaný moment bych nazvala zvýšeným vnímáním vyššího vedení

Je to celý příběh náhod, které se domnívám způsobilo vibrační nacítění  na vyzařování – na informační otisk místa, které jsem navštívila a entity, která mi v několika předchozích dnech nečekaně přišla do cesty.

Tedy: V dalších dnech se začíná odvíjet sled událostí, který je plný náhod, přesněji nenáhod, neboť náhody neexistují. Děj se rozbíhá poté, co absolvuji týdenní výukový seminář hlubinné abreaktivní psychoterapie, kde se zcela nečekaně začíná pracovat s archandělem Michaelem, a to při odvádění přivtělené duše. Do této doby jsem andělům nevěnovala žádnou pozornost, vnímala jsem je tak nějak vlažně. Avšak hned po absolvování zmíněného semináře začínám rychle měnit názor, neboť věci se od tohoto momentu začínají dávat zajímavě do pohybu. Nejdříve po návratu z kurzu domů přichází klientka na uvedenou terapii a v jejím průběhu se současně ukazuje problém přivtělené duše. Na tuto situaci je nutné zavolat andělskou pomoc. Rozhodnutí padá pro archanděla Michaela. Pomoc přichází neprodleně a situace se zdárně řeší.

Hned další den nato dostávám nabídku jet na výlet na Tetín. Tetín jsem opět do této doby neznala, též jeho historie mi byla naprosto  neznámá. Co tu však nenacházím –  už od počátku 10. stol. zde stojí kostel Archanděla Michaela. Místo je působivé, velice sdílné a nutí mne hledat zde stopy vlivu Cyrila a Metoděje. Obracím se se svojí domněnkou o  vlivu Cyrila a Metoděje na toto místo na mladého průvodce, který zde dává výletníkům historický výklad, on ji ale vyvrací. Ještě téhož dne však zcela náhodou nacházím hmatatelný důkaz v nedaleké obci Bykoš (cca 8 km od Tetína), kde stojí kaplička Cyrila a Metoděje. Ten samý den večer pouštím televizi a běží zde poslední díl seriálu Cyril a Metoděj, kde Metoděj křtí Bořivoje.

Následující den poté jdu ke svému zubaři (má ordinaci v Praze na Ořechovce) a zde mi zdravotní sestřička (jindy téměř nemluvná) jen tak dává hádanku: podle čeho si myslím, že vznikl název Ořechovka. A hned vidí jak nevím a prozrazuje, že původně to byla Bořechovka podle Bořivoje. Cítím, že náhody neberou konce a říkám, že jsem toho nevěděla mnohem víc, např. to, že Bořivoj byl pokřtěný Metodějem. Sestřička na to odpovídá, že jistě, že tak byla pokřtěná i jeho žena Ludmila, která žila na Tetíně a zemřela zde násilnou smrtí.

V tuto chvíli si naplno uvědomuji, že mi informace chodí úplně samy a neuplyne ani týden a probouzím se do nového dne s myšlenkou jet znovu na Tetín. Nejde odolat, musím jet. A večer opět překvapení –  jdu cosi zapsat do kalendáře a vidím, že v tento den má svátek Bořivoj.

Pár dní nato mne další zdánlivě nesouvisející situace vede do jižních Čech a z místní turistické mapy mi přichází informace, že v Pacově, kde jsem se narodila, stojí kostel Archanděla Michaela. (Maminka nevylučuje, že mne tam hned po narození nechala pokřtít.)

Příběh stále není u konce – opět nelze vidět jako náhodu další dění, a to, že v okruhu mých známých se domlouváme, že na podzim uspořádáme společný výlet na Tetín, který chceme pojmout poutnicky a pouť sem hodláme zaměřit na uctění památky Cyrila a Metoděje, především jejich duchovního odkazu. Ujímám se zajištění výletu a akci domlouvám s farností Tetín. Při tomto dojednávání dostávám další zajímavou informaci: Na tetínské faře působí Kongregace sester sv. Cyrila a sv. Metoděje, tzv. Cyrilometodějky – žijí zde celkem tři tyto sestry.

Doposud poslední překvapení tohoto druhu mne čekalo o Vánocích. Při rodinné návštěvě mého bratrance, se kterým jsem se již delší dobu neviděla, spatřuji v jeho bytě úplně nový obraz mimořádně velkých rozměrů – je to obraz kostela archanděla Michaela v Pacově. Zde se tento můj stejně starý bratranec také narodil.