Správná příprava autopatického preparátu
Důležitým předpokladem úspěšné autopatické léčby je správná příprava preparátu. V situaci, kdy má člověk chronické, to znamená dlouhodobé, běžnými lékařskými prostředky léčené avšak nikdy nevyléčené, potíže, nelze postupovat jinak, než co nejlépe, nejpřesněji, podle nejosvědčenějších a nejvyzkoušenějších postupů. Autopatická lahvička se používá už šest roků a osvědčila se při řešení tisíců případů chronických problémů, před tím dlouhodobých a nikdy nevyléčených nemocí, často způsobujících vleklé utrpení (viz cca padesát popisů vyléčených případů v mých knížkách o autopatii). Lahvička má tu výhodu, že poskytuje kontinuální vírové ředění, které je velmi rychlé a mimořádně efektivní, probíhá za standardních podmínek a víme podle objemu použité vody, jaká potence je přesně používána. Je zde i záruka , že není znečištěna cizí biologickou informací, a že materiál nemá kontaminující výluhy.
Výjimečně jsem vyzkoušel i jiné metody infinitezimálního ředění sliny. Zejména Korsakovovou metodu, popsanou v obou mých knihách. Je to metoda první pomoci, kdy není k dispozici autopatická lahvička. Při prvním použití se obvykle nízká potence vyrobená podle Korsakova osvědčila, při pokračující léčbě už ne. Korsakovovo ředění nachází tradičně kritiku mezi homeopaty a mnozí tvrdí, že se potence zastavuje na 30C bez ohledu na to, zda použijeme dvě stě nebo tisíc kroků. Léčba chronické nemoci však vždy trvá delší dobu, s opakovanými dávkami autopatického preparátu o vyšších potencích a zde Korsakovovo ředění v jedné nádobce libovolného tvaru selhává. Měl jsem několik případů, hlavně na začátku praktikování autopatie, kde jsme úspěšně používali autopatické lahvičky, ale pak nebyl jejich výrobce schopen dodat potřebné množství, vznikl jejich nedostatek, a tak jsem přechodně doporučil vrátit se ke korsakovovské potenci. Pokud si vzpomínám, vždy jsem pozoroval, že došlo ke komplikacím v léčbě, k jejímu zastavení, objevovaly se nové symptomy, nebo se vracely již vyléčené apod. Teprve další použití AL posunulo případ opět kupředu. V jednom takovém případě se jednalo o léčbu ekzému a migrén, ve druhém o léčení juvenilní artritidy. Oba případy jsou nyní již několik let vyléčené a bez potíží, poté, co jsme se vrátili k používání AL.
Nedávno jsem měl podobný případ, který jsem před lety popsal v knížce Uzdrav se s autopatí. Klient za mnou prvně přišel v roce 2004.Toto je citát z knihy:
“Muž 57 let. Vysoký krevní tlak, nyní až 180/95, má ho asi rok, i když bere prášky na tlak. Levou srdeční komoru má dilatovanou. Bere na to rovněž léky. Někdy cítí nepravidelnost tepu. Občas trpí sípavým dýcháním. Má zvýšený cholesterol v krvi – 6,3. Jeho stav se postupně zhoršuje. AP 3 litry (v autopatické lahvičce). Kontrola po pěti měsících: Dechové potíže zcela přešly, nepravidelnost tepu se už neprojevuje, cholesterol klesl na 5,5 a srdce je podle lékaře zlepšeno. Tlak má trvale 135/75 – čili prakticky v normě. Není si jist, zda všechny tyto změny mohla způsobit zředěná slina, ale jiný důvod ke svému zlepšování, které nastalo až po AP, nezná. Objednal se na další kontrolu”.
Následovaly roky dobrého stavu, kde byla několikrát opakována potence 240 C vyrobená v AL ze šesti litrů vody , při jen mírnějším zvýšení krevního tlaku, krátce projevené arytmii apod. Potíže vždy rychle odezněly po podání a po dlouhé období se vůbec neprojevovaly. Při kontrole v září 2007 byl úplně bez potíží, s tlakem 133/83 a s výbornou odolností ve stresových situacích v zaměstnání i při horské turistice. Doporučil jsem k udržení kondice opakovat autopatický preparát ze šesti litrů v pravidelném intervalu. A objednal jsem jej za půl roku na kontrolu. Na tu však nepřišel.
Místo toho mi zavolal až za rok, že má znovu nějaký čas arytmie, a to dost ošklivé. Kdesi prý zaslechl, že je možné vyrábět potenci ve špuntu od lahve pitné vody, do něhož lil vodu. A to opakoval v domluveném intervalu, s domluveným množstvím vody, akorát bez autopatické lahvičky. Dokud se nevrátila původní patologie, překonaná již před lety. A ta na jeho další kutilsky připravené autopatické “potence” nereagovala. Poslal jsem mu autopatickou lahvičku a doporučil prolít šest litrů. Objednal jsem jej za tři týdny na kontrolu, na kterou již přišel zcela zdráv. Účinek se dostavil během týdne.
Základní zkušeností z autopatické léčby je, že je nutné používat jemně rozlišené potence. Rozdíl ve 100C může mít někdy zásadní význam pro plný úspěch. Při používání nádobek, špuntů apod. naprosto nevíme, jaká potence ve skutečnosti vzniká (a vzniká-li vůbec). Na druhou stranu, potence do 30 C připravené korsakovovsky v akutních situacích mohou někdy být prospěšné a dočasně zlepšit stav. Avšak jsem si téměř jist tím, že pokud dotyčný nepoužije následně autopatickou lahvičku, dlouho u autopatie nevydrží – protože nebude mít trvale výsledky. Nevím po šesti letech existence autopatie ani o jednom případu úspěšného dlouhodobého léčení chronických nemocí potencemi, vyrobenými „na koleně“. Zatímco s autopatickou lahvičkou je jich velmi mnoho.
