Pokud chceš mít zdravého psa…

Krátce poté, co jsem si přivezl svého současného psa, černou německou dogu, bylo zřejmé, že jej nečeká ani dlouhý ani příjemný a zdravý život. Což pro mě byla nepřijatelná představa. A tak jsem se v první řadě rozhodl chodit s ním k veterináři jen v případě naprosté nezbytnosti – prostě podle hesla „pokud chceš mít doma zdravého psa, nechoď s ním k veterináři“ (pro lidi platí podobná poučka, ale to sem nepatří). V těchto dnech „oslavil“ devět let věku ve zdravotní kondici lepší, než byl jako malé štěně (průměrný věk dožití německých dog je v současnosti pod 6 let).

Hned od začátku jako štěně trpěl průjmy. Velmi častými, často krvavými. Nešlo ani o infekci ani o parazitózu, ale o autoimunitní zánět střev – něco jako Crohnova nemoc/ulcerózní kolitida, ale u psa. U takto obřího plemene je to katastrofa, protože díky zánětu ve střevě není schopen vstřebávat dostatek živin a projevují se poruchy růstu. V jeho případě se špatně vyvinuly kyčle. Takže už od mala bylo patrné, že ho kyčle bolí – kulhal a omezovalo ho to v některých pohybech (Sedni!).

Jako první léčba byla podána Pulsatilla (extrémně mazlivý, výrazně zhoršený teplem, výrazně zlepšený čerstvým vzduchem, extrémně málo pil). Pulsatilla jeho stav zlepšila dobře o 70%, ale nedotáhla to do konce. Bylo by potřeba předepsat znovu, ale už nebyly výrazné symptomy. Takže jsem otevřel drahocennou autopatickou lahvičku … a několik podání preparátu z vařené sliny případ dořešilo a já od té doby nevím, co to je průjem u psa.

Co se týče jeho kyčlí a jejich bolesti – aniž bych na tento problém nějak cílil, tak se tyto potíže postupně s podávanou autopatickou léčbou na různé drobnosti lepšily, až problémy postupně zmizely a poslední roky už mu evidentně nedělají žádné obtíže.

Jako štěněti se mu udělala v pravém oku Harderova žláza. Tam byla jediným možným řešením operace, při níž je ta vyhřezlá žlázka odstraněna. Ale v rozporu s ujišťováním veterináře na to oko následně ve věku 4 roků oslepl. Rohovka v oku postupně zahnědla až úplně zčernala.

Následně se mu na zadní noze vytvořil vřed. Nejprve byl zanícený a zahnisaný, takže jsem okamžitě začal s vařenou autopatií. Vřed se zklidnil, infekce zmizela a začal se pomaloučku hojit – ale Sherpa  si ho pořád vylízával a vykusoval, takže hojení trvalo dlouho. Nakonec se rána zahojila, ale na noze mu zůstala jizva z nové růžové kůže o průměru cca 5 cm.

V roce 2022 postupně oslepl i na levé, doposud zdravé oko. Vytvořil se v něm šedý zákal, který ho poměrně rychle připravil o zrak. Použil jsem na jeho léčbu experimentální metodu autopatie z ušního mazu. Následoval poměrně dramatický průběh léčby, ale po cca 2 měsících se zákal kompletně vyčistil a on zase vidí úplně normálně. A dokonce se do určité míry vyčistila i ta zakalená rohovka v pravém oku, takže opět částečně vidí i na toto dlouhá léta slepé oko.

Ale co bylo nejzajímavější při této léčbě – ten vřed, tak pracně zhojený předtím vařenou slinou, se najednou „probudil“, ta pracně vytvořená nová růžová kůže odumřela (a Sherpa si jí ihned vykousal a vylízal), vřed se otevřel, aby se následně velmi rychle přehojil (tentokrát za naprostého nezájmu psa). A v místě vředu se vytvořila zdravá, silná černá kůže a to místo se dokonce zasrstilo! Takže v tuhle chvíli už ani nejde poznat, kde vřed byl. Kdybych to neviděl na vlastní oči, řekl bych, že to není možné…

Takže když si to shrneme:
Autoimunitní zánět střev – u veterináře by to nejspíš znamenalo doživotní podávání kortikoidů s nevalnou účinností.

Bolesti kyčlí – veterináři řeší podáváním kloubní výživy, analgetiky, kortikoidy (jak jinak) a v posledku operací. Evidentně to jde i bez chemie.

Vředy – antibiotika a kortikoidy, které obvykle moc nepomáhají (tedy psovi, veterinářovi naopak velmi).

Šedý zákal – obecné řešení u veterináře je bezmocné pokrčení rameny „pes stejně oči nepotřebuje, stačí mu nos“. Ano, teď už to snad i operují, jako u lidí, ale obecně se to nijak neřeší.

Nechci, aby to vypadalo, že fanaticky zavrhuji veterinární péči – pokud pes bude mít torzi žaludku nebo ho porazí auto, tak samozřejmě to bude řešit veterina. Ale čím méně věcí se řeší chemicky,  tím lepší zdraví a i délku dožití lze u psa očekávat.