Pár filosofických otázek

Navštívila mě paní, která praktikuje úspěšně autopatii pro sebe, své děti i celou rodinu a také pro přátele, a to už řadu let. Překvapila mě několika neobvyklými otázkami.

Ona: Mám kamarádku, která navštěvuje rodinné konstelace a hodně studuje spirituální a ezoterickou literaturu, je také léčitelka. Dělá i autopatii a byla na kurzech. Vedeme spolu diskuze a ona mi řekla, že si mám dát pozor, abych se nestala na autopatii závislá. Co když v příštím životě žádná autopatická lahvička nebude?

Odpověď: V buddhismu, kde se používaly k podobnému účelu nádobky na čistou vodu zvané kundiky, se říká prostředkům umožňujícím dostat se k cíli „expedient means“- vhodné či praktické prostředky. Jsou to ty prostředky, které máme v dané chvíli k dispozici. Nejsou samy o sobě žádným cílem. Podobně mohou být takovým prostředkem meditace, kontemplace, rodinné konstelace, modlitby nebo bylinkový čaj. Nebo letadlo. Použijeme ho, abychom se někam dostali, ale jakmile tam jsme, už ho nepotřebujeme. Tyto prostředky jsou někdy i zaměnitelné, například použijeme jeden, pak druhý a pak třetí, nebo všechny současně, a stále se přibližujeme k cíli. Jsou lidé, kteří autopatickou lahvičku odložili, jakmile dosáhli zdraví, a už ji nepoužívají…

Ona: Já jsem vlastně cíle dosáhla, jsem nyní zdravá a bez potíží, kterých jsem dřív měla dost. Ale necítím se být v cíli.

Odpověď: Jakmile dosáhneme jednoho cíle, vždy se nad ním objeví nějaký další. Někdy se používá podobenství žebříku. Svět je vždy ze své podstaty neuspokojivý. Jakmile dosáhneme něčeho, po čem toužíme, tato základní neuspokojivost nás nutí jít dál na další příčku. Vzpomínám si na muže, který mi kdysi řekl, že léta usilovně pracoval na získání a později zvětšování svého bohatství. Pak si pořídil vůbec nejdražší automobil, jaký se dal koupit, pak propadl úplnému zoufalství. Řekl, že jej zachránila duchovní literatura.

Ona: Hm, ale co je to vlastně duchovní?

Odpověď: Spirituální, duchovní, v buddhistické tradici jemnohmotný, jsou to různá slova, označující jemnější, obvykle též nadřazenější, organizačně vyšší úrovně Univerza. Na jemné, spirituální úrovni je předobraz hmotných procesů. Odtud se procesy šíří prostřednictvím jemné informace (říkáme jí prána, čchi nebo vitální síla) do hmotné sféry, kterou vnímají naše hmotné smysly. Čím víc jsme naladěni na tento informační tok, tím jsme zdravější a harmoničtější. Čím víc jsme rozladěni (chemikáliemi, disharmonickými lidmi, atd.), tím hůř kreativní informaci přijímáme a náš systém těla a mysli je narušen. Jako když se rozladí rádio a hudba se začíná ztrácet v šumu a praskání. Každý člověk, ale i každý tvor, je duchovní bytostí a má svou kreativní melodii. Jako každá jiná hudba, i tato se skládá z vibrací, jin a jang, – a +, má dvojkový systém, na němž pracují nejen naše počítače, ale i celé Univerzum. Jak nahoře, tak dole.

Ona: Mně to připadá složité. Kde vlastně na tom žebříku stojím, kam si mám svoji současnou situaci, a také autopatii, zařadit? Jak mám odpovídat kamarádce, která je tak vzdělaná v esoterických vědách?

Odpověď: Teď bych mohl otevřít stavidla esoterickým výkladům autopatie, jejího spirituálního, jemnohmotného působení, také bych mohl pojednat o tom, jak působí pozitivně na naši karmu a tím může zvýšit i šanci na lepší příští zrození … Ale – místo toho vám raději říkám, že obecně všichni moc myslíme. Stále vytváříme nějaké koncepty, nějaké mentální konstrukce, esoterické, darwinistické, religiosní, vědecké… Většinou nejsou užitečné. Jsou opakem „expedient means“. Čím víc myslíme, tím jsme nešťastnější. Jistý vlivný filosof, který se jmenoval René Descartes, řekl v sedmnáctém století „Myslím, tedy jsem“. Čímž celou věc postavil na hlavu. Správně ta věta totiž měla znít: Jsem – a proto například také myslím, a vedle toho také piji, jím, vylučuji, dýchám, čichám, spím, nenávidím, toužím, dělám různé věci, rodím se, a tak dále. Všechno se odvozuje od faktu, že jsem. Čím víc vnímám to základní, že jsem, a čím méně podléhám mentálním konstrukcím, tím jsem šťastnější. Myšlení vzniká tam, kde kreativní informace, proudící k nám z Univerza a přirozeně utvářející nás a náš život, naráží na překážku. Myšlení, vytváření představ, konceptů a vnitřních dialogů je spíš odpadní produkt. Vymysleli jsme snad své tělo? Nebo své děti? Když se lépe naladíme přímo na informaci z Univerza, začne všechno fungovat lépe. Po užití preparátu z prány mi řada lidí řekla, že se jim věci v životě začaly dařit jaksi automaticky, bez velkého úsilí a zuřivého přemýšlení, které dřív museli vynakládat.

Ona: Takže – co z toho pro mě vyplývá?

Odpověď: Nelámat si moc hlavu. Všechno co žije a je, vychází z jemnohmotného univerzálního Zdroje. Odstraníme-li vhodnými prostředky disonanci, bránící jemné kreativní informaci pronikat k nám z vyšších úrovní Univerza, nadměrné myšlení se uklidňuje a mizí. Není převážně potřebné. Posílí se pak naše schopnost jednat podle signálů z Univerza, z hierarchicky vyšší části naší osobnosti, která je ve své nejvyšší úrovni nám všem společná, takže jsme součástí jednoho celku. Ta vidí mnohem dál, než kam dohlédnou naše hmotné smysly a mysl. Myšlení je však pýcha naší současné civilizace, která je založena na mentálních konceptech, často protichůdných, a z toho pak plyne iluze oddělenosti a také velké neštěstí, například násilí. To způsobilo mezi jiným dvě světové války, koncentrační tábory i nynější důmyslnou válečnou mašinerii, schopnou zahubit lidstvo během půl dne. A také současnou epidemii depresí a mentálních onemocnění.

Ona: Teď mě napadá ještě víc otázek…

Odpověď: Odpovědi vždy vyvolávají otázky. Myšlení je nekonečný proces.

Ona: Ale víte co? Od té doby, co si dělám autopatii podle Prána 5, dvacet litrů jednou za čtrnáct dní, mě ta moje dotěrná mysl a ty moje emoce už skoro vůbec netrápí. Beru prostě život víc tak, jak je a věci se mi docela daří.

Odpověď: Asi se přiblížila doba, kdy už pro sebe autopatii nebudete potřebovat.