O rakovině jedině vesele: Co se také může stát při léčbě rakoviny
Příspěvek jsem přednesl na konferenci Autopatie 2022. Protože se však od té doby oba případy dále posunuly, doplnil jsem do článku nová fakta a tedy může být přínosný i pro ty, kdo se konference zúčastnili.
Ve svém příspěvku se chci zmínit o léčbě dvou případů rakoviny. Jelikož se jednalo o naprosto standardní a v zásadě nepřekvapivé případy, nebudu zabíhat do podrobností vlastní léčby a jejího průběhu. Ale protože diagnóza „rakovina“ je celkově vnímána velmi tísnivě a depresivně, tak pro mírné odlehčení tu zmíním určité bizarnosti, se kterými jsem se setkal.
První případ je z rodiny
Mé matce v roce 2009 našli bulku v pravém prsu. Ta byla chirurgicky odstraněna a na patologii potvrdili, že šlo o zhoubný novotvar. Následovalo (mírné) ozáření a další léčbu matka odmítla – jednoduše pro ni nebylo přijatelné, že by přišla o vlasy. Onkoložka tehdy své naléhání ukončila památečnou větou: „Když chcete chcípnout, je to vaše věc!“
Následujících 12 let byla víceméně zdravá, až pak v lednu 2021, tedy ve věku 76 let, se začal její stav prudce zhoršovat. Různé stěhovavé bolesti, hlavně ale na hrudníku, únava, bušení srdce a zadýchávání se po sebemenší námaze. Tedy všechny příznaky vypadaly jako problémy se srdíčkem. Nakonec už nebyla schopna „udýchat“ ani mírný kopeček od baráku k sousedce, převýšení cca 2 metry. Probojovala se do nemocnice (doba kovidová), tam na ni prý byli neuvěřitelně arogantní až do chvíle, než jí udělali rentgen hrudníku. Najednou na ni začali být děsně milí – na obou spodních plicních lalocích byl patrný rozesev nádorů, plíce byly naplněné vodou. Další nádory byly nalezeny na pravé ledvině. Evidentně metastázy původního nádoru v prsu.
V ten moment jsem konečně přišel ke slovu já. Jako první jsem podal její homeopatický konstituční lék, abych jí psychicky uklidnil před návštěvou onkologie druhý den. To se skvěle podařilo a tak když jí ten druhý den oznámili „jo, vy jste už moc stará, lidi nad 75 let nemá ani cenu léčit“, zůstala celkem v klidu. A když se pak onkologové milostivě uráčili jí jejich léčbu nabídnout, tak jim pevně oznámila, že nemá zájem.
Vlastní léčba byla čistě autopatická, začínali jsme s vařenou slinou 1,5 litru jednou denně, pomaloučku jsme zvyšovali potenci a v průběhu léčby jsme přešli na vařený dech (byly tam i další zdravotní potíže – Meniérova choroba a podobně).
Už po 2 týdnech jsem jí vezl zpátky jejího psa, protože se jí dýchání zlepšilo natolik, že už byla schopná se o něj sama postarat a i dělat krátké vycházky.
Asi po 2 měsících, po dni stráveném v činorodém ruchu na zahrádce a kolem baráku, mi matka pevným hlasem oznámila: „Ta tvoje léčba vůbec nefunguje“. Byl jsem dost v šoku „Jak nefunguje, vždyť už tu běháš jak úplně zdravá“. „No právě, když se léčí rakovina, tak člověku přece musí bejt zle a mně je pořád dobře. Takže to evidentně nefunguje,“
V červnu mi náhle ráno volala „Prosím tě, mně přesně o půlnoci začal pípat budík, co mám v ložnici. Ale jsem si jistá, že byl vypnutej.“ Budík jsme zkontrolovali, ověřili že je opravdu vypnutý … a další půlnoc začal zase budit. Pak přijela sestra, budík nastavila na 15:00 a opakovaně zkontrolovala, že je vypnutý. Přesně v 0:00 začal budit. Takže budík se odstěhoval z ložnice … a přesně v 0:00 začaly pípat druhé hodiny, které měla máma v ložnici (promítají jí čas na stěnu). Tak i ty putovaly pryč … a přesně v 0:00 začal budit její telefon, který byl ve vedlejší místnosti na nabíječce.
Celé epizoda trvala něco přes týden a potom, tak jak se to objevilo, tak to náhle skončilo. Holky říkaly, že to bylo fakt hodně strašidelný. Já jsem pak následně opatrným dotazováním a pátráním ve své paměti zjistil, že máma opravdu před dávnými lety měla období, kdy se v její blízkosti rozbíjela elektronika – praskaly žárovky, její milovaná televize se rozbila nebo začala zrnit – asi něco jako Mr Bean, když si koupil televizi. Prostě docela nečekaný, ale reverzní symptom.
V prosinci i přes mé intenzivní naléhání a odpor poslechla svojí zbožňovanou televizi a nechala se „otečkovat“. Po 4 dnech skončila v nemocnici s fibrilacemi síní. V rámci vyšetření jí udělali i rentgen hrudníku se závěrem, že obě plíce jsou naprosto čisté bez jediné známky nádorového bujení. Strašně hrdě se tím chlubila a říkala, že se hrozně těší, až tu zprávu ukáže svý onkoložce.
Nadále i přesto, že je v podstatě zdravá, pokračuje v autopatii, teď už jen jednou týdně na udržování vysoké úrovně vitality a prevenci viróz a podobně. A tedy evidentně pokračuje celostní léčba i s dalšími nečekanými peripetiemi. Koncem května mi náhle volala:
„Mám tu neřešitelný problém!“ „Opravdu? Co se stalo?“ „Vybíjejí se mi baterky. Hodinky se mi na ruce vybijou za dvě hodiny, mobil za půl dne a dokonce i sekačka hlásí chybu baterky…“
Dostal jsem záchvat smíchu. Což jí strašně urazilo…
Řekl jsem jí, že to není problém, ale mírné nepohodlí a ať si teď týden dělá autopatii každý den a že to přejde. Za 5 dní mi volala a že prej všechno je už v pořádku, všechny baterky se zázračně opravily samy od sebe, jen hodinky prej ještě vydrží jen půl dne. A jestli prej to nemohlo být bouřkou. Tak jsem se zase zasmál … protože tentokrát jsem přesně věděl, co se stalo – totiž asi před dvěma roky šla se psem na procházku do lesa a tam na jednom místě najednou měla nějaký divný pocit a pak zjistila, že má úplně vybitý mobil a i hodinky na ruce mají úplně vybitou baterii. Spojovala to tenkrát s tím konkrétním magickým místem, ale evidentně ten les v tom byl nevinně.
Druhý případ je paní 57 let, učitelka
Prý nějakou dobu cítila v břiše něco, co tam nepatří. Nakonec si i přes arogantní odmítání své obvodní lékařky vydupala sonografii a už to jelo. Na sono rozsáhlý nález, takže PET scan, na kterém se jim rozsvítila jak vánoční stromeček – diagnostikovaný Lymfom, v břiše mezi játry a slinivkou a ve slinivce diagnostikována nádorová masa 107x97x35 mm, v okolí další zvětšené uzliny do 30 mm. A napadené a zvětšené byly uzliny v podstatě po celém těle. Pak ještě udělali biopsii, která potvrdila že jde o lymfom a jakého je přesně druhu.
Paní je chodící materie medica léku Argentum Nitricum, ta by se dala ukazovat na přednáškách v akademii. Jak už to k tomuto léku patří, doslova šílela strachy. Takže dostala kuličku Argenta CM, aby se zklidnila. A vlastní léčba pokračovala autopaticky – začínali jsme vařeným dechem a poměrně vysoko – 4,5 litru jednou denně a rychle se zvyšovalo na 6 a 8 litrů. V průběhu jsem pak přešel na vařenou slinu. A protože paní nejdřív uvažovala o kombinaci s běžnou onko léčbou, tak jsem brzo po začátku léčby k autopatii přidal protokol podle Ramakrishnana. Bylo to z důvodu časového presu, ale také proto, že prostě potřebovala dělat „něco víc“, než jen autopatii. Placebo by bylo řešením, ale tohle mi přišlo jako lepší.
Vzhledem k její velmi pestré zdravotní historii se naštěstí poměrně brzo po zahájení léčby objevily dost nepříjemné reverzní symptomy, tak léčbě věřila a domluvila se s onkologem na posunutí začátku onkologické chemické léčby o jeden měsíc. Což stačilo k tomu, že když si pak došla po cca 2,5 měsících homeopatické léčby na kontrolní sono, tak hlavní nádor se už změnšil na 5x5x4 cm (tedy objemově cca na čtvrtinu) a většina uzlin už byla normální velikosti nebo jen mírně zvětšená. Takže onkologii úplně opustila.
No, jenže pak se paní zbláznila. Najednou telefon od jejího manžela „Co jste to udělal s mojí manželkou? Já vás dám do novin, já vás dám do televize, já mám známý v médiích…“. Když se uklidnil a byl mi schopen popsat, co se u nich děje, tak jsem musel uznat, že paní skutečně na férovku přeskočilo. Ona mi totiž paní učitelka při odebírání případu popsala do nejmenších podrobností, v kterém roce měla zápal plic a v kterém si podvrkla kotník, ale cudně mi zamlčela, že před 20 lety byla v blázinci. A že by měla stále brát antidepresiva, která samozřejmě už roky nebere. Takže homeopatická léčba zafungovala správně – ten potlačený psychický problém se odblokoval a znovu se projevil, ale vzhledem k tomu, že jsem to nečekal, tak jsem zareagoval pozdě.
Paní jsem ihned předpsal Cannabis Indica CM. Ale než lék přišel a než zabral, tak se stalo, že šla u nich na vsi kolem restaurace, dostala hlad, tak si objednala hranolky … a udělala jim tam strašnou scénu, že jí do toho jídla nasypali drogy. No a tak ji sebrali a odvezli do blázince.
Z blázince mi pak volala a popisovala mi to. Tak jsem se jí ptal, jak poznala, že v tom ty drogy jsou. Prej „kousla jsem do hranolku a začala mi odumírat levá noha a začalo mě to táhnout dozadu“.
„A jak víte, že se takhle projevujou drogy?“
„Protože když jsem byla posledně v blázinci, tak tohle se mnou dělaly ty drogy, co mi tam dávali.“
Takže chudáka paní učitelku do blázince dostal reverzní příznak, který se objevil v tu nejnevhodnější chvíli.
Paní se z blázince vrátila v březnu ve strašném stavu. Jak jsem pochopil z toho, co mi odsud telefonovala, tak jí dávali tak silné chemikálie, že z toho zežloutla, vypadaly jí vlasy a začaly jí hrozně bolet játra. Když si stěžovala tamní doktorce, tak ta na ni prý začala řvát, že jí její játra nezajímají, že ona léčí její hlavu, že s játrama si má zajít k obvoďačce (z uzavřeného oddělení blázince…). No, takže se vrátila s odstřelenými játry a v hluboké depresi, kterou se jim podařilo podávanými antidepresivy vyvolat. Ale hned si objednala auto lahvičky a že budeme pokračovat s léčbou.
Takže jsme v podstatě navázali, kde jsme přestali, ale k tomu jsem přidal jednou týdně autopatii z prány v mírně vyšší potenci, než jsme dělali vařenou autopatii (slinu). Paní moc nekomunikovala – stále je pod vlivem kombinace silných antidepresiv, která ji udržují v neustálém útlumu a depresi. Ale v půlce května šla na kontrolní sono a následně s výsledky na svou onkologii – a poslala mi obě zprávy. Upřímně, sedl jsem si z nich na zadek. Na sonu už ten hlavní nádorový útvar ani nenazývají nádorem, ale „reziduální hmotou“ velikosti 25 x 35 mm. Pro představu – ten nádor měl původně velikost řekněme avokáda a nyní je to cosi (vazivová tkáň, jizva?) o velikosti posledního článku palce na ruce. Ale největší překvapení je ve zprávě z onkologie, kde doktor přímo do zprávy napsal „Pacientka se léčí alternativně homeopatií (autopatická lahvička)…“ Paní říkala, že na onkologii k ní tentokrát byli hrozně milí, byli nadšení z výsledků a chemoterapii už se jí ani nabízet nepokoušeli.
Tento případ z hlediska rakoviny je zřejmě na konci, takže už jsem doporučil zvolnit s vařenou slinou, ale ještě nás čeká dlouhá cesta na psychické rovině, hlavně tedy pokud možno dostat se do bodu, kdy i psychiatři (a i její rodina) uznají, že je možné podávané léky vysadit.
Co říci závěrem? Nebojte se diagnózy „rakovina“ – je to nemoc jako každá jiná. Strašná je onkologická léčba. Proto bych každému, kdo se do této situace dostane, doporučil – dejte nejdřív šanci homeopatii, než se rozhodnete pro onkologii. Je jen velmi málo případů, kdy skutečně hrozí nebezpečí z prodlení (u velmi „rychlých“ nádorů například) – takže obvykle lze dojít dohody s onkologem o odkladu jejich léčby o 2 nebo 3 měsíce – a při správně vedené homeopatické léčbě by po této době už mělo být zřejmé, jestli zafungovala nebo ne a podle toho se pak kvalifikovaně rozhodnout, jak dál. A třeba pak taky zažijete… podobně veselé historky z léčby (tedy doufám ne ten blázinec!).
