Léčba epilepsie
Klientka ve věku přes dvacet let přišla na konci listopadu roku 2012 kvůli epileptickým záchvatům, kterými trpěla od sedmnáctého roku svého života. Záchvaty měla v průměru jednou za čtrnáct dní, ve dne i v noci. Pokud přišel záchvat během dne, upadla klientka do bezvědomí, které trvalo kolem půl hodiny. Po probuzení se cítila po zbytek dne malátná, s pocitem jakoby nebyla ve svém těle, neposkládaná, nemohla konstruktivně přemýšlet a měla zhoršenou motoriku. Pokud prodělala klientka záchvat během spánku, cítila se stejně rozladěná během celého následujícího dne, jako po záchvatu ve dne. Vždy, když měla záchvat na veřejnosti, vyčítala si, že je nemožná a na obtíž, a lidem, kteří jí nechali převést záchrannou službou do nemocnice, vnitřně nadávala. To znamená, že byla po probuzení z bezvědomí často negativně naladěná vůči sobě i vůči okolí. Klientka brala dva krát denně dva druhy léků: doplněk stravy Magne B6 a Valproat na potlačení záchvatů. Evidentně ji tato medikace velmi utlumovala, protože na první pohled klientka působila jako lehce mentálně hendikepovaná, čemuž nahrával i fakt, že měla pravou část obličeje ujíždějící do strany. Za to mohla z části nepovedená operace, kterou podstoupila v sedmi letech. Lékaři jí odstraňovali cystu z mozku, kterou tam měla už od narození a při tom jí přeřízli pravý ušní nerv. Záchvaty se objevily téměř vždy ve stresových situacích, hlavně v období před zkouškami ve škole.
Komunikace s klientkou nebyla snadná. Potřebovala velkou trpělivost a více času. Těžko se jí hledaly správné výrazy, nemohla si vzpomenout na základní slova, díky čemuž se cítila nemožně a neschopně. Působila jako zakuklený motýl, jelikož uvnitř byla naprosto vnímavá a chytrá, avšak navenek jí projev šel velmi ztuha. Často si nadávala za svou pomalost nejen v oblasti komunikace. Trpěla velmi nízkým sebevědomím a zdálo se, že rodina jí na sebevědomí příliš nepřidává. Za to, že upadla do bezvědomí a při tom si při pádu ublížila, byla většinou pokáraná. Zároveň byla u klientky patrná velká fixace na rodinu, jakoby se mentálně a vývojově zastavila v počátečním období puberty. Rodina na ni však kladla nároky, které nemohla díky svému stavu naplnit a často byla nejbližšími srovnávaná s okolím, což přinášelo klientce frustraci. Partnerské vztahy nežila, necítila se atraktivní a dostatečně chytrá, ale ráda by. Naposledy byla dva roky platonicky zamilovaná do chlapce ze střední školy, který v jejích šestnácti letech nešťastně uhořel v autě při nehodě. To byl pro klientku velký šok, ze kterého se dlouho nemohla vzpamatovat, a který byl, dle mého názoru, jedním z hlavních spouštěčů epilepsie. Od té doby se začala uzavírat, nemohla pochopit, proč tak mladý a krásný člověk zemřel.
Jinak se klientka cítí zdravě, nic jí netrápí, ani běžná onemocnění typu chřipka, ani pohybový aparát, spí dobře.
Klientce byla doporučena léčba autopatickým preparátem vyrobeným z nevařeného dechu z jednoho litru vody podávaným jednou týdně. To měla zopakovat šest krát a přijít na kontrolu.
První kontrola proběhla na začátku ledna roku 2013, tedy zhruba za pět týdnů. Během léčby autopatií přišly tři záchvaty. První přišel ve škole před zkouškami, odkud jí odvezli záchrannou službou do nemocnice. Díky tomuto zážitku se klientka rozhodla předčasně ukončit studium na pedagogické škole. Toto rozhodnutí jí způsobilo velkou úlevu, protože jí odpadl stres prožívaný během zkouškového období. Další záchvat klientce přišel v autobuse, když jela pro recept k lékaři. Opět byla přivolána záchranná služba a klientka se probudila v nemocnici. Cítila však posun, protože měla před atakou pocit, že nastupující situaci může ustát, že to zvládne. Po probuzení v nemocnici se cítila rozladěná a malátná pouze deset minut, pak se dostala do svého běžného mentálního, psychického i fyzického stavu. Další záchvat přišel v noci, ale ráno se cítila svěží a vyspalá.
Klientka se celkově cítí lépe, kromě záchvatů je zdravá, nic jí nebolí, žádné jiné potíže nemá a dobře spí. Na první pohled působí bystřeji, během komunikace tolik nezadrhává, řeč plyne plynuleji a tolik se nekritizuje. Začíná zdravě reflektovat vztahy v rodině. Medikaci si klientka snížila na poloviční dávky, protože jí docházejí léky a její lékař má dovolenou. Zjistila, že jí vlastně nižší dávka vyhovuje víc a na četnost záchvatů to nemá žádný vliv. Domluvily jsme se na podpůrných technikách podle Eckharta Tolleho, neboť klientku zajímá i duchovní sféra bytí. Tedy na vědomém uvolňování těla a mysli a technice vědomého dýchání, které by jí pomohly k většímu kontaktu se sebou samou a jejím tělem. Zajímá se o duchovní, tedy karmické, příčiny úmrtí její velké platonické lásky ze střední školy.
Pro další postup léčby jsem zvolila autopatický preparát z nevařeného dechu vyrobený nejprve z 2,5 litru vody a podaný jednou týdně 3 krát po sobě, a poté preparát z 3 litrů vody podaný taktéž tři krát jednou týdně.
Klientka přišla na další kontrolu koncem února roku 2013. Záchvaty prožívá už jen během dne a to vždy, když je na návštěvě u babičky a u dědy. Vidí v nich své zrcadlo a uvědomuje si jejich zažité programy a rodinné vzorce, které se přenášejí přes její matku i do ní, a které jí znesvobodňují. Prarodiče uznávají klientce malý podíl svobodné vůle. Během záchvatu klientka upadne do bezvědomí, ale po probuzení se cítí celistvě a dobře. Několik přicházejících záchvatů si odvrátila vlastním sebeuvědoměním a vůlí. Už přesně rozpozná pocity předcházející záchvatu.
Komunikace s klientkou je opět o něco lepší než během předešlé kontroly, téměř nezadrhává a na první pohled o sebe víc dbá jako o ženu, zdobí se a sluší jí to. Působí „vykukleněji“, její vnitřní prožívání je více v souladu s vnějším chováním a projevem. Našla si práci, která jí zpočátku bavila, ale pak začala pociťovat tlak z okolí kvůli své pomalosti a rozhodla se odsud po měsíci odejít. Ulevilo se jí, nezvládala zde své spoluzaměstnance, kterým se nakonec v době odchodu postavila a řekla jim, co si o nich myslí. To byl u ní velký posun v přístupu sama k sobě a ve vlastním vymezení se. Doma jí za to vyčinili, ale klientce je to jedno, ví, že udělala, co musela.
Stále užívá pravidelnou medikaci předepsanou lékařem, netrpí žádnými sezónními nemocemi, ani jinými potížemi, spí dobře. Na uvolnění vzteků, vzdorů a podobných emocí byl doporučen dynamičtější pohyb na vzduchu, brusle nebo běh, které má klientka ráda. Při tom jsem zjistila velkou izolaci klientky, která se bojí vycházet ven. V podstatě jde ven pouze za účelem nákupu, pracovních či studijních povinností, k lékaři a pouze ve dne. Doporučila jsem jí větší otevřenost ve společenském životě s vrstevníky. Překvapil ji fakt, že by vlastně mohla jít večer někam sama, do kavárny, tančit, či do kina a očividně se jí tento nápad zamlouval.
Jako další postup léčby jsem zvolila výrobu autopatického preparátu vyrobeného ze tří litrů, tentokráte v podobě vařené sliny střídané vařeným dechem až do další kontroly. Cítila jsem, že už si můžeme dovolit v léčbě větší dynamizaci.
Poslední kontrola proběhla v polovině dubna roku 2013. Klientka začíná vzdorovat vůči nejbližšímu okolí, které jí doposud potlačovalo. To znamená, že své negativní emoce a vnitřní napětí dokáže projevit navenek, nedusí je v sobě. Začíná zastávat vlastní názory. Jakoby začala nastupovat plnohodnotná puberta, kterou si klientka neprožila. Na to, zda měla nějaký záchvat, jsem se jí musela doptat v polovině sezení a s úžasem jsme obě zjistily, že už přes dva měsíce žádný nepřišel. Cítí v sobě potřebu větší svobody, potřeby vlastního bydlení, poznávání vnějšího světa. Cítí se mnohem lépe. Potkala svou bývalou učitelku, která jí nabídla místo v pěveckém sboru, a které přijala. Klientku zpěv velmi baví, poznává nové lidi a pomalu zjišťuje, že není úplně k ničemu, a že jí něco jde. Zpěv ji naplňuje a zvyšuje jí sebevědomí, našla větší sebehodnotu.
Komunikace s klientkou je souvislejší a její řeč je rychlejší, hodně se směje. Je radostnější a začala se jí líbit vlastní postava.
Kontrola v dubnu byla poslední, na kterou klientka přišla. Zajímalo mě, jak se její případ vyvíjí, a jelikož jsme měly mezi sebou příjemný vztah, napsala jsem jí začátkem tohoto roku, abych se vyptala, jak se jí daří. A odepsala mi, cituji doslova: „ Dobrý den, promiňte, že jsem se tak dlouho neozvala. Co se týká epilepsie, cítím se výborně, záchvaty nemívám ani před zkouškami.“ To znamená, že klientka je jedenáct měsíců bez epileptických záchvatů a další léčba není, alespoň prozatím, potřebná.
