Kvalitní účinky autopatie
Příspěvek zazněl na minulé autopatické konferenci.
Krásný den, dámy a pánové, jmenuji se Sofia Mattei a ráda bych se dnes s vámi podělila o svou zkušenost z praktikování autopatie. Nejprve mi dovolte poděkovat panu Čehovskému , jednak za pozvání na konferenci a jednak za neutuchající úsilí pomáhat lidem ke zdraví a k lepší kvalitě života. Děkuji mnohokrát.
Autorka na konferenci Autopatie 2019
Více než 20 let se věnuji různým alternativním metodám léčení, a to především u chorob, které lékaři už dávno vzdali či rovnou zavrhli. Není tedy divu, že jsem se dostala k autopatii. Když je žák připraven, učitel se vždycky najde. Ve své praxi jsem se setkala s různými chorobami a s lidmi, kteří už byli ve velmi žalostném stavu. O jednom takovém případu paní s těžkým astmatem a mnoha dalšími zdravotními problémy jsem vyprávěla na konferenci v roce 2019. Byla už absolutně bez energie a jen tak přežívala a vlastně už jen čekala na smrt. Po 2–3 měsících léčby autopatií byla plná energie, většina potíží zmizela a paní dokázala vyběhnout dvoje schody naráz. Byla jsem fakt šťastná za takové výrazné zlepšení jejího stavu.
Dnes se s váni chci podělit o zkušenost s autopatií aplikovanou na mého vlastního syna. Podařilo se mi díky autopatii naprosto nečekaně urychlit jeho pubertu. Člověk obvykle dospívá během řady let a tělesně i mentálně se totálně mění z dítěte v dospělého jedince. Můj syn měl díky autopatii pubertu přesně na den dva roky. Skutečně po několikeré aplikaci preparátu podané do čaker jako by stisknutím tlačítka nastoupila puberta, a to tedy velmi výživná. Přesně na den po dvou letech zase jako by stisknutím vypínače zmizela. Toto se odehrálo mezi synovými 14 a 16 lety. Po tomto náročném období se z něho stal naprosto jiný člověk. Samozřejmě, že dál dozrává jako každý jiný člověk vlivem času a životních zkušeností, ale ten zásadní přerod proběhl v tomto období.
A co mě vlastně přimělo k aplikaci autopatie na mého syna? Samozřejmě, že každý, kdo se zabývá autopatií, s ní také léčí své děti. Můj syn byl a je, díky Bohu, naprosto zdravý a nikdy netrpěl žádnými fyzickými chorobami. Byl ale od malička velmi svérázná a komplikovaná osobnost. Od malička byl velmi vzpurný a mnohdy nebylo snadné s ním vyjít. Byl velmi tvrdohlavý a přesvědčit ho k něčemu, co sám nechtěl, byl nadlidský úkol. Měl velký problém s navazováním sociálních kontaktů a často byl velmi agresivní, až nezvladatelně. Naštěstí ne vůči lidem, ale nedělalo mu nejmenší problém vzteky zničit nábytek ve svém pokoji. Navíc zřejmě zdědil po mně určité „nadpřirozené“ schopnosti a běžně od malička viděl do lidí, co je kdo zač. Problém nastal v okamžiku, kdy nastoupil do školy a byl otrávený z třídní učitelky i ostatních členů pedagogického sboru. Stále jsem poslouchala jeho poznámky o tom, na co si to hrají a že to nejsou žádné autority a co ho vlastně chtějí učit. Určitě je vám jasné, že celá jeho školní docházka byla jedním slovem peklo. Učitelé si s ním nevěděli rady a mnohokrát jsme byli odesláni do pedagogicko-psychologické poradny a později i na psychiatrii s podezřením na poruchu autistického spektra a dokonce na Aspergerův syndrom. Velice rádi by ho nadopovali uklidňujícími léky, hlavně když bude od něj pokoj. To jsem samozřejmě nedovolila. Problémy se stupňovaly a v té době jsem se jako zázrakem dostala k autopatii. Na seminářích se mluvilo o tom, že autopatie nenahrazuje výchovu. Byla jsem si jistá, že v případě mého syna se nejedná o selhání výchovy, ale že je problém někde jinde. Po vědomostech získaných na seminářích jsem se rozhodla vyzkoušet autopatii jako lék na zklidnění jeho psychiky a zharmonizování jeho osobnosti. Vyhodnotila jsem jako nejlepší řešení vytvoření preparátu z prány a podávaného do čaker vzhledem k tomu, že šlo o čistě psychické problémy. Přesně podle návodu s rouškou na obličeji jsem vytvořila preparát z prány s 1,5 l vody a aplikovala do 6. a 7. čakry. Toto jsem opakovala jednou týdně. Syn velmi ochotně spolupracoval a byl vždy nadšený, až mi to bylo podezřelé. Později mi řekl, že se vždy po aplikaci cítil jako v rauši, jako by kouřil marihuanu. Nicméně se zklidnil, viděla jsem na něm posun žádoucím směrem. Během krátké doby ale najednou cvak – a byl jako vyměněný, až jsem ho začala podezírat, že mě chce dostat do kriminálu nebo aspoň do blázince. Naštěstí se tak nestalo a přesně po dvou letech se jako zázrakem proměnil v celkem pohodového, empatického a komunikativního člověka.
Tímto svým příspěvkem jsem chtěla jen říct, že po použití autopatie se člověk může dočkat velmi překvapivých výsledků. Samozřejmě vždycky v pozitivním smyslu, i když průběh může být leckdy jiný, než předpokládáte. Jde vlastně o to být připravení na všechno, protože kdo je připraven, není překvapen.
Děkuji vám za pozornost a přeji vám hodně úspěchů v léčení autopatií.
