Konference jsou víc než slova
Když se člověk rozhodl pro autopatii, dělá si preparát a vidí, že mu to pomáhá, vyvstanou v něm nutně otázky. Jsou v podstatně trojího druhu.
Do první kategorie patří ty technické: Vybral(a) jsem si z řady možností opravdu tu nejlepší potenci? Je to pro mě skutečně ten nejlepší způsob přípravy z šesti nebo více možných? Mám si brát preparát jednou týdně, jednou denně, nebo vždy, když cítím takovou potřebu, nebo musím čekat a pozorovat, jak se to vyvine? Postupuje můj vývoj podle Heringových zákonů, nebo ne? Má postupovat tak a nebo jinak?
Objeví se jistě i otázky sociálního typu, jako třeba: Jak vysvětlím kolegyni v práci nebo lékaři, proč už nemám ekzém nebo nepoužívám hůl? Mám to říct naplno nebo se mám všelijak vymlouvat a odvádět pozornost jinam, abych se vyhnul(a) pochybovačným otázkám někoho, kdo o autopatii dosud neslyšel, nebo ji řadí spolu s UFO a sliby politiků do říše fantazie? Jak se mám postavit k pošklebkům manžela nebo tchýně, kteří si myslí, že když o tom nic není v televizi, tak to nemůže existovat?
Pak jsou tu ještě otázky třetí kategorie, filosofické, které se někdy dostavit nemusí, ale někdy, zvlášť v pozdějších fázích vývoje, občas dolehnou s docela silnou naléhavostí: Mé chronické potíže se zřetelně upravují a částečně nebo zcela už zmizely, navíc cítím hned po podání často značnou úlevu – znamená to, že něco jemnohmotného (nehmotného) ovládá můj materiální život. Ale co to je? Co si o tom myslí ostatní a jak to prožívají? Jak tuto vnitřní změnu integrují do svého života. Jak to ovlivňuje jejich postoje? Jak si s tím poradili oni? Obohatilo je to? Nebo jim to zkomplikovalo život? Nebo to chápou jako osvobozující? Nebo jako samozřejmé?
Na mnohé z těchto a podobných otázek si nemůže člověk sám s jistotou odpovědět. Avšak odpovědi existují, i když jde každý svou individuální cestou. Jsou to přátelské odpovědi lidí, kteří již podobnou cestou prošli či procházejí. Lidí, pro něž se autopatie už stala samozřejmou součástí života. Těch, kteří už ani tolik nehledají, protože našli. S těmito lidmi a s jejich odpověďmi se setkáváme pravidelně na přelomu ledna a února.
Báječná a energizující atmosféra minulých konferencí je nezapomenutelná pro každého, kdo je navštívil. A je tu i příjemné vědomí výlučnosti: Zde vzniká něco, co má smysl, co má budoucnost, co pomáhá, co uklidňuje, co přináší radost a čeho se mohu účastnit. Na rozdíl od destrukce, kterou ve svém okolí můžeme pozorovat až příliš často.
Sejdeme se po deváté, abychom si povídali o svých pozorováních, pocitech a řešeních. Právě tady, na konferencích, nacházíme v posledních letech odpovědi, dokonce i takové, které nejsou vyjádřeny slovy.
