Jsem lékařka, internistka…
Jsem lékařka, internistka, ale dlouhodobě se věnuji i autopatii, fytoterapii a reflexní terapii. Autopatii pro sebe a pro některé klienty používám od roku 2013. Mně osobně pomohla nejen zdravotně, ale změnila i mé vnímání světa a díky ní jsem se osobnostně rozvinula. Při léčebné kombinaci autopatie s terapií léčivými bylinami dochází často k téměř zázračným výsledkům. Metodu používám zejména u sebe a své rodiny. Často některé akutní nemoci pomocí této metody zvládneme do dvou dnů. Autopatii aplikuji na všechno – léčím jí spolu s bylinami respirační infekty, průjmy, horečnatá onemocnění, bolesti, následky zranění a další zdravotní potíže. Účinek na sebe nenechá dlouho čekat. U akutních záležitostí či krátkodobějších chorob často vídám po použití autopatie velmi rychlé obraty ke zdraví, dokonce i v řádu hodin, což vždy vnímám jako zázrak. Mám zkušenost, že když se přijde na tu správnou potenci, autopatie zafunguje do hodiny (do hodiny pokles horečky, která se už neobjeví, a to přitom před tím byla několik dnů, do hodiny přestane dráždivý, dusivý kašel, bolesti…). Jen je třeba stanovit tu správnou potenci. Mám i pár pacientů a známých, které jsem do metody zasvětila a oni ji úspěšně dlouhodobě používají. Proč jen pár? Protože je to metoda, která vyžaduje trpělivost a určitou aktivitu. A je jen málo lidí, kterým tento aktivní přístup vyhovuje. U chronických nemocí dochází ke zlepšení postupně, často v řádu týdnů, měsíců či dokonce roků, a to je další kámen úrazu. Mnoho lidí nemá vůbec trpělivost. Nemůžeme si přece myslet, že to, co se v našem těle střádalo roky, zmizí přes noc. Nevěřili byste, pro kolik lidí je to problém. Jedna paní mi řekla: „Cože? Zase si něco připravovat? Já už užívám nějaké kapky a nechce se mi pořád myslet na to, že si je mám kapat a teď navíc toto… To dělat nebudu.“ Tato paní s tímto jejím přístupem se nikdy neuzdraví.
Ale zpět ke kazuistice. Chtěla bych vám popsat můj příběh. Před deseti lety jsem prožila velmi těžké období, ze kterého bych se bez autopatie nedostala. Nevím, kde bych teď byla. Je možné, že v invalidním důchodu. Místo toho se můj život díky autopatii vyvinul velmi zajímavým směrem. Můj život byl a je protkán neustálou prací. Před více než 20 lety – těžké studium na lékařské fakultě, následně nástup do stresujícího zaměstnání – práce v nemocnici na interním oddělení, noční služby a víkendové služby, spousty těžkých akutních stavů, resuscitace, umírání… Následovaly výrazná únava, nevyspání i nedostatek času. Pak k tomu přišly děti, rodina, rekonstrukce víkendové chalupy. Bylo toho na mě příliš. Až jsem se v roce 2013 zhroutila. Trpěla jsem únavovým syndromem a depresemi. Tehdy byla deprese tak hluboká, že jsem nebyla schopná nic dělat. Mohla jsem jen ležet a dojít si na záchod. Velmi mne bolela duše, byla přítomna těžká apatie, neschopnost cokoliv dělat, nechuť do života. Zárověň jsem měla silné bolesti kloubů, svalů a hlavy (fibromyalgie?). Bolelo mne i břicho. Kdybych neměla rodinu, která mne tehdy podržela, asi bych svůj život ukončila. Tak hluboká moje deprese byla. Musela jsem začít brát antidepresiva. Teprve s odstupem času, když jsem se dívala na mé tehdejší laboratorní výsledky a závěry vyšetřovacích metod a byla schopna vše vyhodnotit, viděla jsem, že se na stavu nepochybně podepsala chronická borelioza, kterou jsem se snažila tehdy přeléčit antibiotiky. Ale stav se jimi nezlepšil. Naopak. Antibiotiky poškozená střevní mikroflóra přispěla k prohloubení mých psychických potíží. A navíc jsem až za několik let poté zjistila, že trpím celiakií. Zánět střev prohloubený poškozením střevní mikrobioty k celkovému stavu též přispěl. Diagnózou celiakie se vysvětlily také mé celoživotní bolesti břicha. Ale vrátím se k mému těžkému stavu v roce 2012. Nic z toho, co vím teď, jsem nevěděla a bylo mi neuvěřitelně zle. Antidepresiva sice zvrátila nejhlubší depresi, ale cítila jsem se velmi unavená, oslabená, malátná, mé emoce byly oploštělé. Tělo i břicho mne bolely dál. Říkala jsem si: „Takto budu žít celý svůj život?!“ Samozřejmě, že jsem i tehdy zkoušela nejrůznější alternativní metody, mimo jiné i protiparazitární kůru, která vedla k ještě většímu prohloubení mého stavu a byla vlastně spouštěčem mých nejhorších potíží. Tehdy jsem ale potkala i jednoho léčitele, který mi doporučil autopatickou lahvičku. Básnil o autopatii tak moc, že jsem se do ní pustila. Jenže i on se zatím s metodou učil pracovat a stanovil mi na můj špatný stav zřejmě příliš vysokou potenci a frekvenci podávání. Začala jsem tehdy autopatií z vařené sliny ve výši 3 litrů obden. Jenže tohle mne rozhodilo ještě víc, cítila jsem silný tlak v celém těle, třásla jsem se. Nemohla jsem v klidu sedět ani ležet. Bylo to hrozné. Autopatickou lahvičku jsem tehdy odložila. Po půl roce, již na antidepresivech, jsem se vrátila do práce. Pracovala jsem v ambulanci vnitřního lékařství. Šlo to, ale můj životní pocit byl stále hrozný. Začala jsem tehdy zkoušet různé metody, například metodu EFT (emotional freedom therapy) – ťukání na výstupy akupunkturních meridiánů s odříkáváním příslušných vět. Snad tohle mi způsobilo vnuknutí, abych opět zkusila autopatii. Vzala jsem tehdy již půl roku starou autopatickou lahvičku a připravila si opět autopatický preparát z vařené sliny ve výši 3 litrů. Přestože byla lahvička stará, daná potence ale k mému tehdejšímu stavu již seděla a za pouhých pár hodin po aplikaci jsem se začala cítit neuvěřitelně dobře. Konečně krásný pocit ze života. Nemohlajsem tomu uvěřit. Najednou jsem se začala cítit jinak. Okamžitě jsem si pořídila lahvičky nové a začala jsem pak experimentovat s potencemi a způsoby přípravy (včetně autopatie z prány a ze stolice). Zjistila jsem, že se cítím tak skvěle, jak jsem se nikdy necítila. Postupně jsem vysadila všechna antidepresiva. K autopatii jsem přidala léčivé byliny, ke kterým mne najednou život opět přivedl (naposledy jsem se jimi zabývala v dětství a v pubertě, pak již nebyl čas). Cítila jsem se skvěle, plná energie, vyrovnaná, klidná, šťastná, s velmi pozitivním přístupem k životu. Vzpomněla jsem si na slova léčitele, který mi v roce 2013 autopatii představoval : „Každá špatná věc (třeba nemoc) vás má k něčemu přivést, něco změnit.“ Tehdy mi řekl: „Už je mi to jasné – vás to mělo dovést k autopatii.“ V té době jsem tomu ale moc nevěřila, bylo mi zle. Navíc špatně volená potence mě ještě více rozhodila. S odstupem času musím ale konstatovat, že je to neuvěřitelné, ale měl pravdu.
Postupně jsem absolvovala všechny kurzy autopatie a začala metodu používat u dalších lidí. Cesta ale nebyla vždy přímá. Měla mnoho zákrut a malých pádů, ale nikdy již ne až na dno, jak tomu bylo v roce 2013. Potence jsem musela různě upravovat a navyšovat. Předchozí potence nikdy nefungovaly tak jako dříve. Nejvíce mi seděl vařený dech. Na tom jsem zůstala a vystoupala k neuvěřitelným 40 minutám pod proudem vody. V roce 2019 jsem se jaksi na této potenci zasekla a nevěděla, jak dál. Tehdy jsem opět prodělala lymeskou borreliozu, která mi rozhodila mé zdraví a efekt autopatie jakoby vyprchal. Zkusila jsem antibiotickou terapii, nicméně ta mi rozhodila zažívání natolik, že mi střeva vůbec netrávily a vše, co jsem snědla ze mne vyšlo nestrávené ven. Právě tehdy jsem se nechala komplexně vyšetřit a zjistila jsem, že trpím onou celiakií. Začala jsem dodržovat bezlepkovou dietu a nechala si vyšetřit střevní mikrobitu a připravit probiotický preparát na míru. S autopatií jsem ale jaksi byla v úzké uličce. V té době jsem si poslechla záznam autopatické konference, kde pan Jiří Čehovský mluvil o velmi vysokých potencích. Tak dobře, proč ne… Zkusím to. Začala jsem navyšovat na 60 minut …80 minut a nakonec 100 minut průtoku pod filtrem jednou za 6 týdnů. V současné době nevařený dech. A ano, opět neuvěřitelný posun.
Nejen, že mi autopatie pomohla zdravotně, ale postupně rozvinula mou osobnost. Změnila jsem způsob práce. Začala jsem se zabývat tím, co mě vždy bavilo a já k tomu nenašla odvahu či prostor. Klasickou medicínou se zabývám stále, ale mimo jiné jsem se stala také odbornicí na fytoterapii, založila webové stránky o léčivých rostlinách, vydala pár knih, začala malovat a kreslit. Splynula s přírodou. Našla jsem sama sebe. Na této životní cestě jsem také potkala spousty krásných osobností, které mi pomáhají mou duši rozvíjet. Nicméně vím, že mi autopatie ještě neřekla poslední slovo. Občas nebývá pocit zdraví absolutní, ale to asi jen proto, že mi Universum říká, abych trochu ve svých aktivitách brzdila a chvíli odpočívala. Mám v úmyslu si trochu pohrát i s autopatií z prány. Každopádně za to vděčím panu Čehovskému a jeho autopatii. A proto mu z celého srdce děkuji.
S láskou,
MUDr. Alena Hamplová, Olomouc
www.mudr-alena-hamplova.cz
