Jak být šťastná?
Otištěno v časopise Nová Regena 9/2013
Naše civilizace je zatížená neduhem, který nám přináší mnoho utrpení: Zbytečně moc přemýšlíme. Žijeme ve virtuálním světě myšlenek, fantazií, tužeb a obav a jen velmi málo vnímáme reálný přítomný okamžik, který obvykle není ani zdaleka tak špatný, jak si představujeme.
Přišla za mnou na autopatické vyšetření paní po padesátce. Je strašně nešťastná. Stále musí myslet na vztah, který skončil už před řadou let. Byla v něm spokojená. Ale po odchodu partnera se trápí. Musí hodně pracovat, aby na to nemusela tolik myslet. Musí všem dokazovat, že je hrozně veselá a užitečná. Ale cítí se opuštěná. Nezná, co je to pocit uvolnění. Posluhuje dceři a vnoučatům, oni si myslí, že jí to vyhovuje, ale jí vadí, že nemá žádný vlastní život. Má bolesti u srdce, bolí ji žlučník, padají vlasy, cuká oko, bolívá ji hlava, má plíseň na nehtech a křeče v nohách. Nemůže už řídit auto, protože má strach. Vše je ztraceno. Často pláče, také ve chvíli, kdy mi o tom vypráví. Ale podle lékařů je zdravá. Doporučil jsem jí autopatii z prány. To se dělá tak, že se do autopatické lahvičky crnkne trochu vody, ta se podrží ve výši sedmé čakry, což je asi 20 cm nad hlavou, pak se získaná informace homeopaticky naředí a podá se zpět na šestou čakru a ještě i do sedmé čakry, aby se i ona trochu poléčila. Sedmá čakra nás spojuje s vyššími úrovněmi Univerza, a tak by měla být také fit. Autopatii měla opakovat jednou týdně a postupně zvyšovat ředění, neboli množství vody, kterému v homeopatii říkáme „potence“. Začala na třech litrech, každé ředění měla dvakrát zopakovat, a pak zvýšit o jeden a půl litru.
Přišla znovu za měsíc. Stále se smála a řekla mi, že smutek už hodně ustoupil. Dokáže se už uvolnit. Křeče v nohách se zlepšily a žlučník je také lepší, posledních 14 dní o něm už neví. Zmenšilo se nadýmání a zácpa a zcela přešel strach řídit auto. Ale to hlavní je, že od začátku, co bere autopatický preparát z prány (dostala se už na potenci 7,5 litru), má pocit, že má „vyndaný mozek z hlavy“. Mnohem méně přemýšlí. Chvíli jsme se o tom bavili a přišli jsme na to, že právě to přehnané a zbytečné přemýšlení bylo jejím hlavním problémem. Když ubylo přemýšlení, zmenšilo se utrpení. Jinak samozřejmě vše v práci (má intelektuální povolání) i jinde zastává stejně efektivně jako dřív. Například smyslem buddhistické meditace je vyhnat z hlavy veškeré myšlenky – a to hned tak každý nedokáže. Mnohokrát lidé, léčící se autopatií, zaznamenali, že věci, které se dějí kolem nich, nebo které sami dělají, začaly probíhat jaksi automaticky, bez toho velkého myšlenkového úsilí, které museli dřív vynakládat.
Zvlášť v posledním roce, kdy používám v autopatii také informaci ze sedmé čakry, vedle informace ze sliny a dechu, mi řada lidí řekla, že se zase cítí šťastni. Že mají pocity jako v dětství. Že jim věci najednou začaly připadat jednoduché. Jedna klientka, je to lékařka, se už léčí autopatií asi tři roky. Ještě dřív, než přešla na preparát z prány, se zbavila pozitivity na toxoplasmosu, což její kolegové ještě nikdy před tím neviděli. A přešla ji řada fyzických potíží i psychických tenzí. Ale pak přišel konflikt se sestrou v ordinaci, a ten vypadal úplně beznadějně. Pracovní vztah se katastrofálně a nevratně zhoršil, vůbec nevěděla, co si počne a zmocnila se jí nejistota a úzkost. Protože se cítila špatně, požádala mě o radu. Ta zněla: Udělejte si preparát z prány, ředit dvanácti litry. Za měsíc přišla na kontrolu. Řekla, že brzy po podání z ní úzkost spadla. Najednou viděla, že konflikt je malicherný a snadno řešitelný. Sestru, kterou se chystala propustit, vzala na milost a dobrá pracovní atmosféra se obnovila. Navíc mi řekla: Jsem šťastná. Kolik lidí vám tohle v dnešní době poví? Za tři měsíce přišla znovu na kontrolu. Nic od minule nevzala. Vlastně mi jen přišla říct, že je i nadále šťastná.
Mám dojem, že to přehnané přemýšlení, k němuž jsme vedeni od první třídy, a jehož se někdy stáváme obětí, je jen laciná náhražka něčeho mnohem podstatnějšího. Má nahradit kvalitní spojení s Univerzem. Veškerá inteligence je v jemnohmotné sféře a plyne do nás zcela přirozeně, pokud je spojení dobré. Copak jsme vymysleli své tělo, obsahující miliardy buněk? Nebo jsme snad vymysleli svého partnera nebo své děti? Ano, ve škole nás učili, že myslíme mozkem. Ale pravda to není. Je popsán případ studenta z Oxfordu, u něhož zjistili při běžné lékařské prohlídce, že nemá vlivem hydrocefalu skoro žádný mozek. Přesto úspěšně studoval. Jsou vědecky popsány tisíce případů lidí, kteří se vrátili z klinické smrti, a sdělili, že poté, co encefalograf ukázal zástavu proudů v mozku, se jim vyjasnila mysl a odpoutala se od těla. Všichni jsme jakýmisi paprsky vyzařujícími z Univerzální mysli. Pokud máme kvalitní spojení, je nám dobře, všechno se děje přirozeně a v náš prospěch. Máme pocit sounáležitosti. Pokud se spojení pokazí, cítíme se špatně, izolovaní, zahnaní do kouta, a k tomu onemocníme. Abychom se vyléčili, musíme opravit spojení, a to lze provést autopatií. Jak se to celé děje? Podle jaké teorie to funguje? Copak může léčit obyčejná voda? Zbytečné otázky. Rozum na to určitě nestačí. Jeho možnosti jsou velmi omezené. Koukněte se kolem sebe, kolik rozumných lidí je tak hluboce nešťastných. A vzpomeňte si, kdy jste byli šťastní. Právě ve chvílích, kdy jste rozum ani myšlení vůbec nepotřebovali.
