Dva případy autopatie
Jelikož autopatii často doporučuji svým klientům a mám s ní více než dvouleté zkušenosti, které jsou doslova ohromující, domnívám se, že je mou povinností ji občas připomínat. Tentokrát tak činím dvěma případy dlouhodobých chronických potíží. Oba byly nejdříve s potěšitelnými, ale nikoliv trvalými výsledky, léčeny homeopaticky. I když autopatie působí podobnými cestami jako konstituční lék – čili podle Heringových zákonů, podařilo se mi vysledovat některé zákonitosti v celostním vývoji klientů, které jsou mírně odlišné. O tom bude první případ.
Robustněji stavěná 33 letá žena, matka 12 ti leté dcery. Má paradontosu v pokročilém stadiu. Zuby se viklají, bolí celá pusa i zuby, pořád. Cítí to dokonce i ve spánku, spí se zaťatými zuby nebo jimi cvaká. Spávala se silně zaťatou čelistí. Špatně se jí kouše, protože to bolí. Zuby nemají kazy. V osmnácti spadla na bradu, pak jí začala vystupovat šestka, byla vytržena. Pak se začaly zuby rozestupovat a potom viklat. Začly nejdříve dolní, pak i horní zuby. Kvůli zánětu jí vytrhli všechny stoličky. Cítí pachuť v ústech, mezi dásní a zubem se tvoří choboty obsahující zánětlivé výpotky. Tomu těsně předcházela operace, kdy jí dásně rozřízli a vyčistili – byl to již celkem třetí zákrok tohoto druhu. Poté ji začaly zuby bolet trvale a bolí asi dva měsíce až do přítomnosti. Po posledním zákroku jí také ztuhl čelistní kloub, otekla tvář, nemohla otevírat ústa. Od té doby jí občas vypadne čelistní kloub. Kloub bolí. Lékař jí řekl, že je kloub v pořádku. Při posledním zákroku nalezli mikroorganizmy, kvůli tomu je nyní pozvána k desetidennímu pobytu v nemocnici, kde jí mají být podávána antibiotika v infuzích. Poté je plánována nová operace, kdy jí má být zbroušena kost a bude dán implantát z kravských kostí. Stav se při intenzivní alopatické péči trvale zhoršuje.
Trpí rovněž častými bolestmi hlavy.
Má oči citlivé na světlo a bolí ji. Brala dlouhodobě oční kapky.
Musí spát 12 hodin, jinak se cítí unavená.
V minulosti prodělala opakované angíny, zhruba jednou až dvakrát ročně, poslední před rokem. Paradontosu mají i oba její rodiče.
Nejdříve jsem jí doporučil homeopatický lék v potenci 1M, určený podle totality symptomů a jejího psychického obrazu. Zároveň se rozhodla odložit jakékoliv další stomatologické či jiné alopatické intervence, o nichž byla přesvědčena, že jí nepomáhají.
Po sedmi týdnech se postupně zlepšily bolesti hlavy, dásní, kloubu, přestala spát se zaťatýmy zuby.
Po čtyřech měsících od podání léku ji stále pobolívá čelist při kousání, i když ve zlepšeném stavu. Objevil se znovu útvar ve sliznici tváře, který byl dříve operován- je tím silně znepokojena. Asi 14 dní ji opakovaně opět bolí hlava. Nyní jsem doporučil, aby si vyrobila autopatický preparát z vlastní sliny, a to fluxní metodou prolitím pěti litrů vody – zhruba potenci C 200.
Kontrola po dalším měsíci. Bolesti hlavy hned přešly. Zuby se viklají jako dřív, ale zuby, čelist ani kloub nebolí. Dásně stále mírně krvácí, což je stará potíž. Nezatuhává už tvář, ani při zívání. Měla v bytě návštěvu se psem – dříve trpěla mírnou alergií na psy. Reakce byla nyní velká: pálily ji silně oči (starý – reverzní- symptom) a v krku cítila knedlík jako při angíně. Od té doby ji bolí permanentně oči, jakoby v nich měla písek (starý symptom).
Kontrola po dalších třech měsících. Zlepšení z minule trvá, k tomu přestaly krvácet dásně a nebolí. Oči občas slzí. Má nyní rýmu. Na psy už skoro nereaguje. Útvar na sliznici tváře, který ji předtím děsil, nemá.
Kontrola po pěti měsících od podání autopatického preparátu: Zase ji bolívá občas hlava, oči dál slzí a znovu bolí zuby. Usoudil jsem na počínající relaps. Vyrobila a užila znovu autopatický preparát ze sliny přibližně ve stejné potenci.
Kontrola po dalších třech měsících: Hlava a zuby přestaly po minulém podání bolet, ale obojí potíž se nyní vrací v poslední době. Oči neslzí, jen ráno a večer mírně od únavy, dásně nekrvácí a zuby a kloub nebolí. Protože se vrací vnitřněji uložená potíž (bolest hlavy), zatímco periferněji uložené problémy dosud setrvávají ve zlepšeném stavu, usoudil jsem na počínající relaps a doporučil jsem zdvojnásobit množství prolité vody a užít preparát ještě jednou.
Kontrola po dalších dvou měsících: volá, že má angínu (starý symptom) – totiž oteklé mandle a bolest v krku, ale tentokrát kupodivu bez teploty a zchvácenosti, takže chodí normálně do práce. Všechny chronické potíže však ustoupily – hlava, kloub, zuby, dásně, oči jsou v pořádku. Autopatický preparát, který jsem jí naposledy doporučil, ale vůbec neužila, protože dříve než se dostala k přípravě, problémy začaly samy mizet! Je tedy stále pod vlivem předchozího podání.
Není to zdaleka jediný případ autopatie, kdy se po zhruba dvou až čtyřech měsících od podání některé vnitřněji (nikoliv povrchově!) uložené a již zlepšené symptomy přechodně opět zhoršily, aby organizmus nabral nový dech a v jakési spirále vynesl celý systém na vyšší úroveň zdraví. To je ona autopatická specifičnost vývoje, kterou jsem při působení homeopatických léků nikdy nezpozoroval, ani pokud vím není popsána. Je to nepříliš častá odchylka od Heringových zákonů, které jsou jinak výborným vodítkem při autopatickém procesu a ukazují nám, kdy opakovat preparát. Zmíněná angína pak není ničím jiným než přechodným reverzním návratem starého symptomu na cestě zpět bývalými frekvenčními stavy k vyššímu stavu bytí na fyzické, psychické a spirituální úrovni.
Po dalších šesti měsících: Poté co příznaky angíny rychle samy pominuly, nemá již potíže, které by stály za zmínku (občas se vidíme). Cítí se dobře a vypadá dobře.
Následující případ ukazuje, že autopatie dává reálnou naději na uzdravení a plný život i lidem, jejichž celková životní perspektiva rozhodně nevyhlíží díky dlouhodobým a tzv. nevyléčitelným potížím příznivě.
Až příliš štíhlé, bledé, asi dvacetileté děvče, říkejme jí Kristýna. Asi sedm měsíců má časté vodnaté stolice s velkou plynatostí, poslední čtyři měsíce s krví. Čtyři měsíce je uznána lékařem v pracovní neschopnosti a zůstává doma. Informuje mě, že koloskopie ukázala zánět střeva (neví zda tlustého či tenkého, druhé je pravděpodobnější) v délce 40 cm, další úsek je zarudlý. Stolice je tekutá, přibližně 6x denně a 4 x v noci, odchází s plyny, takže je kvůli tomu obtížné vycházet z bytu. Velká únava. Stav se zvolna zhoršuje. Bere řadu léků. Diagnosa prý zní ulcerosní kolitida, jeden z mých známých lékařů vyslovil domněnku, že by se mohlo jednat o Crohnovu nemoc. V takových případech prý bývají zanícené úseky střeva odoperovány, čímž se stav dočasně zlepšuje, aniž by bylo dosaženo trvalého vyléčení.
Asi měsíc po užití homeopatického léku v potenci 1M se dostavily horečky až přes 39° C trvající týden, byla pod lékařskou kontrolou.. Po dalším měsíci se dovídám, že má stolici jen 2x denně, zformovanou. Vypadá zdravě, červené tváře. Má dobrou náladu, jakou už dlouho neměla, není unavená. Přešla ji nervozita, která ji trápila poslední měsíce. Poté jsem o ní rok neslyšel a, jak jsem se později dověděl, až na poslední měsíc byla v té době stále bez potíží.
Po roce od poslední kontroly mi volají příbuzní: Kristýna má zase asi měsíc průjem a krev ve stolici. Poslední 4 dny má horečku, až 40° C. Lékař jí řekl, že je to chřipka a dal jí na to antibiotika. Den před tímto telefonátem si sama vzala homeopatický lék, který jí pomohl před rokem.
Po dalších třech dnech volají, že horečky dále trvají a kolísají až do 40° C. Je velmi slabá a stolice jsou 8x denně a 4x v noci. Je velmi unavená a bolí ji hlava a končetiny. Zdá se pravděpodobné, že homeopatický lék už ztratil svůj rezonanční vliv (nemocná se změnila), nemá účinek. Navíc je díky horečce a průjmu vystavena silné dehydrataci, která může být nahrazena jen infuzemi, nikoliv již pouhým pitím. Poradil jsem jim, ať požádají lékaře o hospitalizaci.
Za měsíc po propuštění z nemocnice se počet stolic poněkud zmírnil, ale je tam stále někdy trochu krve. K tomu Kristýnu začínají bolet podivně záda. Říká, že je jinak spokojená, protože jsou na ni všichni hodní, když je nemocná. Protože došlo přece jen ke zlepšení a užila lék, který jí před tím rok pomáhal, řekl jsem si, že počkám a zatím nedoporučím nic.
Za měsíc nato, kdy se pomalu stav zlepšoval, došlo k prudkému projevu nových symptomů: trýznivé bloudivé bolesti, které se střídaly, tu koleno, tu kyčel nebo rameno, klíční kost… a k tomu horečky. Členové rodiny říkali, že nad ní pláčí, jak trpí. Šla na vyšetření k lékaři, ale stav kolísavě pokračoval nezměněn.
Doporučil jsem autopatický preparát z vlastní sliny vyrobený nalitím 3 litrů vody – čili potence C 120. Zjistil jsem, že v lahvičce harmonie, která byla v tomto stejně jako v předchozím případě použita, vzniká potence C 40 z jednoho litru prolité vody.
Četnost stolic se hned snížila na dvě denně a žádnou v noci. Opět se projevila horečka a bolest kyčle. Dostala však chuť k jídlu. V nemocnici jí zjistili na vyšetření, že má málo červených krvinek a dostala třikrát transfuzi.
Po třech týdnech od podání autopatického preparátu referuje, že má dobrou náladu a nemá už bloudivé bolesti.
Dva a půl měsíce od podání autopatického preparátu, říká, že je to dobré, i když ne dokonalé. Přibrala deset kilo, z padesáti se dostala na šedesát – před tím byla chorobně hubená. (Je vysoká) Je tři týdny bez jakýchkoliv léků, bere jen železo. Má dobrou náladu, kamarádky jí říkají, že se pořád směje. Občas vyráží do světa, k čemuž neměla dřív energii. Stolice stále 2x denně, zformovaná, ne v noci, bez krve. Ještě trochu cítí kyčel.
Pět měsíců od podání autopatického preparátu: Váží 66 kg, stolice tuhá, zformovaná, jedenkrát denně. Celou dobu žádné léky. Má trochu rýmu, týden lyžovala na horách. Minulý týden byla na rektoskopii – řekli jí, že to vypadá dobře, žádný nález. Udělali jí před týdnem rovněž rozbor krve – je v pořádku.
Uběhlo dalších osm měsíců. Kristýna přichází a říká, že od poslední kontroly se neprojevily žádné potíže. Uvádí také, že už asi rok bere hormonální antikoncepci. Kupodivu tím její celostní vývoj není nijak negativně ovlivněn, což mi připadá překvapující. Dohodli jsme se s ní i s jejími příbuznými, že se okamžitě ozvou v případě, že by se projevily jekékoliv byť i drobné problémy. Ty by totiž mohly být předzvěstí relapsu a měl by být včas užit nový autopatický preparát, aby se zabránilo hlubšímu propadu. Uběhly další tři měsíce a dosud se neozvala. Její známí referují, že vypadá naprosto zdravě. Jestli dobře počítám, jedna dávka preparátu v nepříliš vysoké potenci tedy zatím působí šestnáct měsíců.
