Dnes ráno jsem se probudil až v devět
Dnes ráno jsem se probudil až v devět. Šel jsem spát v jedenáct, čili deset hodin spánku s dvěma krátkými přestávkami. Bylo už na čase, dvě noci před tím jsem se často budil, přestávky byly dlouhé a přes den jsem byl poněkud unavený a podrážděný, včera například jsem hodil bačkoru proti televizi, kde nějaký zamaskovaný politik sliboval “lepší zítřky”. Dnes je to ok. Včera večer jsem si totiž udělal Prána 2, a to 5 litrů, s přidržením i v 5 čakře a 3x nad hlavu. Než vysvětlím o co jde, ještě poznámka: Dělám to v poslední době podle potřeby jednou až dvakrát týdně, když ne, tak se cítím přinejmenším nesvůj a manželka se mi občas směje: “Ty jsi na autopatii závislej!” Jí stačí jednou za dva až tři měsíce vařená slina s dechem, když se objeví nějaký, spíš drobný, problémek. Stejně jako já je na autopatii dvacet let.
Takže, když si dělám Prána 2, tak přidržím vírovou komoru s naředěnou informací ze 7. čakry nejdřív zpátky v 7. čakře, pak v 6.. A ještě v hrdelní čakře, což je možná specificky vhodné právě pro mě, protože tuhle část systému, odpovědnou za komunikaci, svými přednáškovými a literárními aktivitami dlouhodobě přetěžuji. A pak přidržím vírovou komoru znovu před čelní čakrou a nakonec vrátím potřetí nad hlavu. Dvě a půl minuty průtoku lahvičkou se mi dlouhodobě osvědčuje, když překročím tři minuty, už to nemá plný účinek a když dám jen litr a půl, tak také ne. Toho si všímlo víc lidí, že potenci u Prány je třeba stanovit poměrně přesně postupným navyšováním od nejnižších ředění a sledováním pocitů a nemá smysl hnát to za každou cenu nahoru, jako tuhle jedna klientka, to pak nefuguje. Co se týče třetího přidržení nad hlavou a jeho zvláštního účinku, přišel na to už před lety jeden klient, který strávil s autopatií relativně spokojen 10 let, ale byl nucen se k ní po pár měsících stále vracet, až udělal spontánně toto třetí umístění nad hlavu na závěr aplikace – a pak mu to vydrželo celý rok k plné spokojensti, a pak už se ani neozval. Mě to v mém věku podrží jen 3 až 4 dny, ale jsem za to vděčný. A když říkám v mém věku, nemyslím tím jen svůj biologický věk, ale taky dobu v níž právě žiju.
Ta naše náročná doba signalizuje, jak to vnímám já, konec věku ortodoxního materialismu. Materialisté s jejich redukcionistickou vědou (vylučující jemnou sféru člověka) si dnes neumí poradit s hlavními problémy lidí. V zásadě hlásají, že člověk a jeho mysl a vědomí a zdraví (= život) jsou vytvářeny jen materiálními ději, a jen hmotou je lze ovlivnit. Ale málo lidí tomuto materialistickému posvátnu věří. Podle nového průzkumu je mezi vědci jen 25 % materialistů, 25 % vyznává tradiční náboženství a skoro 50 % jsou nematerialisté spíš toho našeho ražení, někdy se mu říká “new religiosity”, “new age” a podobně, na nálepce nesejde. Mnoha z nich prána, meditace, vědomí ovlivňující či utvářející hmotu a podobné věci nezní cize. Nemohou však své přesvědčení, alespoň v práci, sdělovat. Státním, akademickým a korporátním náboženstvím je materialismus. Má však klesající množství věřících.
Je krásné pocítit úlevu po přenesení tvůrčí informace ze sedmé nehmoté čakry do tělesného systému. A dvojnásob hezké je uvědomění, že zrovna tato podstatná část člověka je mimo fyzické tělo, je to ta část, která neumírá, proměňuje se, ale žije stále, i po odchodu od těla a pak dál s novým tělem. Nepodléhá státní ani korporátní filosofii. Je užitečné si uvědomit, že z toho plyne odpovědnost za to, co děláme a jak myslíme. Buddhisté tomu říkají karma. Materialisté slibují, že vykoupení od utrpení nastává automaticky smrtí fyzického těla, bez ohledu, zda byl člověk dobrý nebo špatný. Nic jiného než tělo podle nich neexistuje. Je jich však například v naší zemi podle sociologického průzkumu jen přibližně 17 %. Zaslouží si soucit, stejně jako my všichni. Asi by jim také prospělo udělat si Pránu 2, 3x nad hlavu…
Jak přenášet jemnou informaci z té věčné části člověka do té pomíjivé prostřednictvím vody, vědělo hodně civilizací před námi a fungovaly déle a udržitelněji, než ta naše, jejíž transformace už je asi za dveřmi. Byla to šťastná mínojská civilizace na Krétě, trvající tisíc let bez válek a používající “rhytony”, nádoby na protékání čisté vody, byla to doba Upanišad v Indii, odkud pochází Kundika Upanišada, bylo to první jeden a půl tisíceletí buddhismu, v němž se tyto kundiky, nádoby na protékání čisté vody, používaly také. Právě tato období mohou pro nás být připomínkou, že to jde i jinak, s širším a vlídnějším pohledem na lidské problémy.
Ilustrační foto: Kundika v muzeu buddhistického kláštera v Dambulle na Srí Lance. Zdá se povědomá.
