Čakry, slina a několik nových informací k vývoji autopatie
(úryvky z 2. upraveného vydání knihy Uzdrav se s autopatií, které vyjde na podzim 2007)
Podání na šestou čakru
Proč je nejvhodnějším materiálem k autopatickému působení právě slina? Je to zcela zvláštní tekutina, která nese perfektní individuální informaci o celém organizmu. Proto je, spolu s krví, používána např. v soudním lékařství k identifikaci osob. Zatímco krev po opuštění cévního systému okamžitě mění svou strukturu, slina nikoliv. Slina , na rozdíl od moči, může tělo opustit zcela čerstvá, jen několik vteřin poté, co v ústech vznikla. A hlavně, jak jsem již vysvětlil v knize Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii, slina vzniká vysoko v jemnohmotném energetickém systému člověka, v oblasti mezi pátou a šestou čakrou.
Systém jemnohmotných energetických center, čaker, byl znám v Indii, Tibetu i Číně od nepaměti, ale do Evropy se tato znalost dostala poměrně nedávno, v obecnou povědomost vešla až v druhé polovině dvacátého století. Zatímco spodní čakry nás spojují se zemí a s přírodou, stojící na nižším stupni než člověk, vyšší čakry nás spojují s vyššími polohami Univerza. Právě tam se nachází onen jemnohmotný organizační systém, odpovědný za naše zdraví. Na něj chceme působit. Slina vznikající vysoko v systému, mezi hrdelní čakrou a čakrou třetího oka, má největší schopnost s těmito vyššími polohami rezonovat, je nejpodobněji naladěna. Proto také ve vysoko zředěném stavu nejlépe působí na člověka, j-li podána přímo na šestou, nejvyšší tělesnou, čakru (sedmá čakra se již nachází mimo fyzický organizmus). Nikoliv tedy do úst, ale na kůži čela, nad kořen nosu. Toto místo bývá na sochách a obrazech, např.Buddhy, často zvýrazněno pro svou mimořádnou důležitost.
Dříve jsem v souladu se současnou rutinou zavedenou v homeopatii doporučoval jen užití ústy (tak tomu bylo také u naprosté většiny případů, popsaných v této knize). Pak jsem si ale uvědomil, že sám zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann ve svém Organonu, knize vydané na začátku 19. století, prohlásil v paragrafech 284 a 286, že pro vysoko ředěné, potencované látky je …“pokožka našeho těla vhodná jako receptor…“ Sám jsem měl jako homeopat řadu zkušeností s působením homeopatik na kůži. Podání jemnohmotně zředěné sliny přímo do jemnohmotného energetického centra, do šesté čakry, je podle mého názoru i nejnovějších poznatků dalším praktickým přínosem této metodě a velmi se osvědčuje, dokonce i v případech, které „zamrzly“ ve vývoji, jak dokazují následující popisy případů autopatické léčby. Zároveň zdůrazňuje základní skutečnost, že se jedná o jemné působení na spirituální organizační systém, „vitální sílu“ či „dynamis“. Proto jej nyní doporučuji jako standard (totéž činí i současný návod přikládaný k Autopatické lahvičce) , a to s výbornými výsledky, posouvajícími dále hranice možností autopatie.
Při podání na šestou čakru potencovaná kapalina na kůži pomalu zasychá a její jemnohmotné vibrace nejsou ovlivňovány trávícími fermenty úst. Není nutné hledat, kde přesně ona čakra leží. Úplně stačí namočit střed čela nad kořenem nosu. Nebo celé čelo. Přebytečná voda steče. Jen pár kapek také stačí.
Autopatie je velmi mladá metoda (používám ji pět let) a stále se vyvíjí. Tento vývoj zatím neustal a možná neustane nikdy. Někteří mí klienti se ale nechtěli hned zcela vzdát dosavadního způsobu užití do úst, a tak si nakapali nejdříve část obsahu vírové komory na čelo a pak ještě pár kapek do úst. Současnou aplikaci vysokých ředění na kůži i do úst ostatně kdysi, mezi jiným, doporučoval i Hahnemann.
Zkušenost řady lidí, včetně mne samotného, říká, že již samotná příprava preparátu je léčivá, již v průběhu ředění člověk může pociťovat účinek, aniž by s preparátem přišel do přímého styku. Běžná materialistická kauzalita tu prostě nefunguje.
Pravidelné opakované podávání
V posledním roce používáme, já i někteří moji žáci, také nový způsob podávání. Osvědčil se zejména v případech, kdy byla léčebná reakce jen nevýrazná (buď u některého z klientových symptomů nebo celkově), například kvůli velmi pokročilé vážné patologii, nebo kvůli velmi silné konvenční medikaci, nebo prostě z neznámých (proč neříci rovnou karmických) příčin. Inspiroval jsem se v ní homeopatickou metodou, často používanou v Indii, kde rádi opakují potencovaný lék často, v pravidelném intervalu, a to zejména u vážných patologií. Jde o to, opakovat určitou potenci pravidelně a jen občas a jen velmi jemně ji zvýšit.
Příklad: Klientka celkově odpovídá svou vitalitou potenci 3 l (120 C). Doporučuji jí, aby si preparát zhotovila v této potenci, ale po zhotovení lahvičku nevyhodila, nýbrž ji uložila zpět do plastového pytlíku a do krabice. Jednou týdně má zhotovení preparátu opakovat ve stejné potenci a stejné lahvičce až do dalších pokynů, například po 3 měsíce. Lahvičku má před uložením mírně vytřepat, aby v ní nezbylo příliš vody. Pokud takto prováděné opakovaní preparátu pokračuje, je nutné nejméně po třech měsících vyměnit lahvičku za novou. Nelze zapomenout na paměť skla a na to, že se vibrační obraz našeho organizmu v delším čase postupně mění. Lahvička by mohla po delší době používání smíchat starý obraz s novým. Tím by preparát mohl ztrácet či zcela ztratit účinek.
V posledním roce používáme, já i někteří moji žáci, také nový způsob podávání. Osvědčil se zejména v případech, kdy byla léčebná reakce jen nevýrazná (buď u některého z klientových symptomů nebo celkově), například kvůli velmi pokročilé vážné patologii, nebo kvůli velmi silné konvenční medikaci, nebo prostě z neznámých (proč neříci rovnou karmických) příčin. Inspiroval jsem se v ní homeopatickou metodou, často používanou v Indii, kde rádi opakují potencovaný lék často, v pravidelném intervalu, a to zejména u vážných patologií. Jde o to, opakovat určitou potenci pravidelně a jen občas a jen velmi jemně ji zvýšit. Příklad: Klientka celkově odpovídá svou vitalitou potenci 3 l (120 C). Doporučuji jí, aby si preparát zhotovila v této potenci, ale po zhotovení lahvičku nevyhodila, nýbrž ji uložila zpět do plastového pytlíku a do krabice. Jednou týdně má zhotovení preparátu opakovat ve stejné potenci a stejné lahvičce až do dalších pokynů, například po 3 měsíce. Lahvičku má před uložením mírně vytřepat, aby v ní nezbylo příliš vody. Pokud takto prováděné opakovaní preparátu pokračuje, je nutné nejpozději po třech měsících vyměnit lahvičku za novou. Nelze zapomenout na paměť skla a na to, že se vibrační obraz našeho organizmu v delším čase postupně mění. Smícháním starého obrazu s novým preparát vyráběný opakovaně ve stejné lahvičkce postupně ztrácí podobnost k současnému stavu a i tím i účinek, který nakonec zcela zmizí. Ideálně by měla být i při opakovaném častém podávání použita vždy nové lahvička, což by ale v některých případech mohlo být příliš nákladné.
Potenci při tomto přístupu zvyšuji pouze o jeden litr, a to jen tehdy, kdy se zdá, že účinek opakovaných podání začíná slábnout nebo kdy naopak je organizmus tak výrazně posílen, že je možno jít na vyšší. Interval podání lze upravit podle stavu klienta. Velmi vážná život ohrožující patologie, např. akutní stav po automobilové nehodě, koma, může vyžadovat podání každý den nebo každý druhý den. Podobně pokročilé stadium velmi vážné život ohrožující nemoci. Stejně tak se mi ale již osvědčilo každodenní podávání i v případech nepříliš závažných chronických potíží, které příliš dlouho před tím odolávaly léčbě. Nejobvyklejším intervalem při léčbě chronických nemocí je jeden týden a nejosvědčenější startovní potencí 120 C (3 l prolité vody či jednu a půl minuty průtoku) s výjimkou případů velmi slabé vitality. V průběhu času se může, jak pokročí zlepšování, interval prodlužovat. Potenci někdy (například po dvou nebo čtyřech měsících nebo i delším intervalu) zvyšujeme, zpravidla ne více než o jeden litr a vždy po několikanásobném (dokonce i mnohonásobném) opakování stejné. Je tomu tak tehdy, kdy se zdá, že účinek předchozí potence slábne. Poukazuji na závěrečné popisy v kapitole Velmi stručné popisy případů. Časem lze interval prodloužit například až na jeden měsíc nebo víc a potenci postupně zvýšit, třeba na 6 l nebo i výš . Za pár měsíců se naučíme vnímat změny na psychické i fyzické rovině, přicházející v prvních dnech až hodinách po podání (čekací doba se může zkracovat) a jsme schopni rozeznat, která potence nám nejlépe prospívá. Pokud jsme přešli na vyšší, která funguje méně dobře než předchozí nižší, není problém se vrátit na nižší. Případné prodlužování intervalu mezi podáními při prohlubujícím se zdraví nemá žádnou teoretickou hranici a může tak být zřejmě dosaženo i velmi dlouhodobé působení poslední dávky.
Právě popsaná metoda pravidelného opakování a mírného zvyšování potence přináší některé výhody. Především zabraňuje relapsům. Pokud by nastávaly, zkrátíme periodu podávání. To může mít zvláštní význam například u vážných stavů. Obvykle začínáme na potenci,vhodné vzhledem k vitalitě jedince, podle kap. Individuální stanovení potence, ale můžeme jít zpočátku i na o něco nižší s tím, že se na tu optimální dostaneme za pár týdnů. Výsledky nasvědčují tomu, že je častějším podáváním stejné potence na organizační centrum vyvíjen výraznější vliv, než při jen jednorázovém podání. Svědčí o tom také zkušenosti indických homeopatů , ale i Hahnemannovy záznamy o účincích pravidelně opakovaných dávek tzv. LM potencí. Zkoumání, zda případ ještě pokračuje podle Heringových zákonů nebo už relapsuje, a tudíž potřebuje další dávku, je někdy odborně náročné. Při právě popsané metodě jsou věci ale jednodušší. Zkrátka: Opakujeme v pravidelném intervalu, ať už se děje či neděje cokoliv. V okamžiku, kdy zřetelně vidíme, že cíle léčby bylo dosaženo, můžeme braní preparátu přerušit nebo k udržení stavu výrazně zvýšit interval podávání. Znovu zahájit, pokud by se potíže znovu projevily. Tato metoda také umožňuje překonávat různé zdravotní či psychické krize, například i reverzní symptomy, a sice tak, že se stále stejná potence, jako byla ta předchozí, bere vždy, když se stav zhorší, tedy nikoliv po týdnu, jako před tím, ale třeba už po 3 dnech, nebo každý den, dokud krize nepomine. Pak se vracíme k pravidelnému podávání jako před tím – např. po týdnu.
Pokud se autopatický preparát vyrábí často, například denně či obden, je výhodné, mít na vodovodním kohoutku karbonový filtr k odstranění chloru. Pak trvá příprava potence 120C jednu a půl minuty.
Na závěr informace o této nové metodě podávání je třeba říci, že je prověřena jen kratším časovým úsekem a menším počtem případů a metoda jednoho jediného podání na dlouhou dobu tak stále zatím zůstává v autopatii základem.
Postupné podání potence
Někteří angličtí homeopaté podávali konstituční homeopatický lék tak, že několikrát v jediném dni dali vzestupnou řadu potencí stejného konstitučního léku. Třeba 30C ráno, 200 C v poledne, 1M večer – a dost. Tím má být dosaženo výraznějšího působení. Takovéto užívání působí pak dlouhodobě jako jedno podání. Obdobu toho používám v autopatii asi rok. Víme, že v autopatické lahvičce ředění během přípravy postupně vzrůstá, a to zcela plynule. Pokud vložíme druhou volnou ruku (stačí konce prstů) pod proud vody, vytékající ze spodní trubičky a necháme ji tam, snad jen s občasnými přerušeními, po celou dobu ředění, je pokožkou prstů postupně přijímána vzrůstající potence. V závěru umístíme vodu, zbývající v lahvičce, tu nejvyšší dosaženou potenci, na kůži čela. Říkám tomu postupné podání potence a osvědčuje se mi to. Doporučuji tento způsob v posledním roce u většiny svých případů, ať už se jedná o jediné podání na dlouhou dobu nebo o opakované podávání, na začátku působení stejně jako při opakování preparátu v dalším průběhu léčby.
Případy podání na šestou čakru a opakovaného podávání v pravidelném intervalu
Žena 27 let. Léčena autopaticky řadu let. Naposledy měla potenci 1M (deset minut pod filtrem) před pěti měsíci a byla pak relativně zdravá. Telefonuje, že má horečku, až 39,1, už druhý den. Má zánět prsu, bolí ji a hnisá, právě přestává kojit. Cítí se najednou psychicky špatně, pláče bez příčiny. Doporučen autopatický preparát 500 C , 5 minut pod filtrem, aplikace na čelo, šestou čakru. Vzala v poledne, v 18 hodin již byla teplota jen 37,2, cítila se výrazně lépe a smutek vystřídala veselost. Další den byla již bez teploty a bez ostatních problémů. Během dalších dvou měsíců zdraví posílilo.
Žena 50 let. Řadu let léčena autopatií s výbornými výsledky. Ale asi před měsícem měla úraz na lyžích. Od té doby relapsuje. Bolí ji nyní stále hlava a má velmi špatný spánek, cítí se mizerně. AP 1M (deset min. pod filtrem), aplikace na čelní čakru. Do čtrnácti dnů se stav upravil a začala se cítit velmi dobře, což trvá. Zranění kloubních vazů kolene se dobře zhojilo.
Žena 27 let. Revmatoidní artritida od čtrnácti let. Jakoby zkroucená, s bandážemi, má mnoho bolestí v kloubech a nemůže kvůli nim spát. Otékají kolena. Poslední dobou se jí zkracují šlachy v dlaních. Kvůli zkracování šlach už prodělala několik operací, stav se zhoršuje. Má potíže se sedáním a vstáváním. Bere kortikoidy a imunosupresiva, již dlouhá léta. AP, 2 litry (80C). Kontrola za jeden a půl měsíce: bolest kloubů se zhoršila a kolena více otekla, pak se vrátila do původního stavu. Jen zkracování šlach na ruce se zastavilo. Doporučeno brát preparát ze dvou litrů pravidelně jednou týdně, aplikovat na čelní čakru. Kontrola po šesti týdnech: Zásadní obrat. Cítí se dobře, v noci se už nebudí bolestí, pocit zkracování šlach zmizel, životní pocit o hodně lepší. Celkově se, jak říká, zlepšila asi o polovinu. Doporučeno pokračovat dávkou ze 2 litrů jednou týdně, ale vyměnit starou lahvičku za novou. Kontrola za měsíc: Zlepšování se nadále prohloubilo, jedná se o velkou změnu zdraví i životního pocitu za krátkou dobu. Nastala po opakovaném podávání na čelo, zatímco jediná dávka do úst nepřinesla výrazné zlepšení.
Žena 35 let. Před třemi lety přišla s mnoha potížemi a bohatou historií nemocí. Hlavním problémem je ale stálá únava, která se katastrofálně zhoršuje po jídle, nemůže pak nic dělat, jakoby měla silnou chřipku. Velmi časté angíny ( asi šedesát doteď), opakované záněty močového měchýře a chronicky podrážděný měchýř s častým nucením, genitální výtoky a svědění, časté závratě, tep zrychlený na 90/min., bolesti ledvin, jater a žlučníku…. Za tři roky se po třech opakovaných podáních autopatického preparátu ve vzrůstající potenci až na 2 M mnoho zlepšilo, včetně únavy, která nicméně stále kolísá a přetrvává. Potíže mají tendenci se vracet a autopatie přináší jen dočasnou úlevu. Doporučeno podávat AP ze 2 l jednou týdně jeden měsíc. Mnoho potíží se za měsíc zlepšilo, těch vnitřněji uložených: tep a bolesti v oblasti ledvin a jater. Únava nezměněna. Doporučení: AP ze 3 l jednou týdně, aplikace na čelní čakru.
Kontrola po měsíci a půl: Přestaly i potíže s měchýřem a únava, poprvé od začátku léčby, zcela zmizela. Cítila se, snad prvně od dětství, zdravá.
