Autopatie zlepšuje také zdraví zvířat

Shrnutí: Autopatie je metoda navracení zdraví, která se vyvinula z klasické homeopatie. Ovlivňuje positivně centrální sebeorganizační jemnohmotný spirituální systém. Přináší vynikající výsledky zejména při chronických potížích, a to jak u lidí tak u zvířat. Potencovaný přípravek z vlastní tělesné tekutiny ovlivňovaného organismu zhotovuje v domácích (terénních) podmínkách odborný poradce nebo majitel zvířete, a to s pomocí autopatické lahvičky.

Klíčová slova: Potencovaná vlastní slina, celostní působení, chronické potíže, jemnohmotný spirituální sebeorganizační systém.

Autopathy improves health also in animals.

Summary: Autopathy is a method returning health which developed from classical homeopathy. Autopathy influences positively the central fine matter spiritual self organizing principle of the organism. It gives excellent results specially in cases of chronic ailments in man and animals. Potentised preparation from own bodily fluid of the influenced organism is produced by the professional adviser or the owner of the animal by means of an autopathic bottle in home condition.

Key words: Potentized own saliva, holistic effect, chronic ailments, fine-matter spiritual self organizing system.

Autopatie, autoisopatie, autonosody, autohemic therapy, to jsou synonyma k heslu autoizopatie, uváděná ve slovníku na website British Homeopathic Library1. Jak každý ví, jde o použití vlastních tělesných tekutin či tkání pacienta při odstraňování potíží těla i mysli. Je to stará myšlenka. Léčivé účinky vlastní moči byly například známy v Indii již před tisíci lety. Zcela novou kvalitu však přinesl Hanhnemannův vynález homeopatického ředění substancí. Homeopatickým způsobem vysoko ředěná látka může zvýšit výrazně své léčivé schopnosti, ba může léčit v takovém stavu i ta látka, která v surovém stavu žádné účinky nemá. Někteří američtí homeopaté devatenáctého století doporučovali homeopaticky potencované, vysoko zředěné lidské sekrety podle pravidla equalia equalibus curantur, stejné léčí stejné. Známý homeopatický lékař J.H. Allen z Indiany například vyjádřil v roce 1894 2 názor, že léčba stejného stejným „není ničím jiným než nejvyšší fází similima v tom nejvyšším slova smyslu.“ Místo aby bylo léčeno „podobné podobným“, což je základ homeopatie, léčilo se tedy také stejné stejným. Je však třeba říci, že použití „stejného“ bylo zaměřeno v historii homeopatie převážně symptomaticky, podle názvů a projevů lokálních nemocí a k celostní léčbě mělo většinou hodně daleko.

Jednu z nečetných písemných zpráv o autopatické léčbě nám zanechal francouzský klasický homeopat Julian v knize Materia Medica of Nosodes3. Popisuje, že na dovolené, kde (jak omluvně vysvětluje) neměl k dispozici žádné léky, byl povolán k muži s ošklivým oparem. Píše: „Léze byla umístěna na levé straně tváře. Puchýřky a vředy se šířily na čelo, tvář a horní ret, sliznice levé nozdry a horní část patra byly také postiženy stejně jako oteklé levé oční víčko s puchýři a spojivka.“ Měl horečku 38.8C a puls zrychlený. Nemocný trpěl nespavostí, zvracením a silnou bolestí hlavy. Dr. Julian připravil preparát z výtoku z vředu na patře. Potencoval jej ve vodě na 6. centesimální, čili velmi nízkou, potenci, poslední potenci smísil s lihem. Tento preparát podával zpočátku každou půl hodinu. Nejdříve se bolesti zvýšily, ale druhý den již ustupovaly výrazně, zvracení přešlo a vrátil se dobrý spánek. Již druhý den se opar zmenšil na polovinu a zmizel otok. Za několik dní zbyly jen zdravě vypadající strupy.

Velmi zajímavá je také zmínka francouzského lékaře Bon Hoa v článku o Carcinosinu pro British Homoeopathic Journal4 (česky v časopise Homeopatie). Jeho poznámka je pro tuto tematiku zcela typicky jen jednovětová: :“Některým pacientům, kteří reagovali na Carcinosin, ale jejichž zlepšení trvalo jen krátce, byla ku prospěchu auto-izopatie. Podávám jedinou dávku Faryngeální hlen 30.“ Tato věta by si jistě, když se nad ní zamyslíme, zasloužila rozvést do tlusté a úctyhodné knihy, která by mohla přinést mnoho prospěchu nemocným. Naznačuje totiž, že potencovaný, patrně obyčejný nepatologický vlastní hlen přinášel celostní efekt na zdraví patrně většině osob, které jej užily.

O tom, že se tato léčba potencovanou vlastní tělesnou tekutinou v Anglii již dlouho úspěšně praktikuje u zvířat, svědčí i zmínka (opět stručná) ve Veterinární homeopatii Dr. Macleoda5.

Avšak – ještě nikdy v historii homeopatie až dosud (jak napovídají takové zdroje jako software Reference Works6 nebo internet či katalogy předních vydavatelů homeopatické literatury) ) nebyla v žádné práci ať knižní či jen časopisecké autopatie soustavně pojednána. Zmínky o ní jsou vždy jen kusé.

Homeopatie se zabývá hledáním takové substance v přírodě, např. v tělech rostlin a živočichů, která (povýšená specifickým ředěním vodou do jemnohmotné sféry), co nejvíce rezonuje s jemnohmotným (dle materialistů nehmotným) vibračním organizačním systémem nadřazeným mysli i hmotnému tělu, Hahnemannovou dynamis, Kentovým a Swedenborgovým vnitřním Člověkem. Mohli bychom s klidem říci i „vnitřním zvířetem“ v případě zvířat, která jsou také svým sebeorganizačním principem, dynamis, zakotvena v jemnohmotné spirituální sféře. Substance, rezonující s tou jemnou kreativní částí člověka, která v každém okamžiku života průběžně vytváří a formuje mysl i hmotné tělo a jejíž porucha znamená nemoc a zvýšené utrpení. Čím je substance svou frekvenční charakteristikou blíže k pacientovi, tím úspěšnější je celostní léčba. Práce homeopata spočívá v hledání rezonanční frekvenční podobnosti mezi pacientem a nějakou substancí v přírodě.

Logicky z toho vyplývá, že vezmeme-li substanci nikoliv z hada (Lachesis) nebo z žáby (Bufo), nebo z cizího lidského těla ( Psorinum, Carcinosinum, Medorrhinum atd.), ale přímo z pacientova těla, a povýšíme ji ředěním vodou do jemnohmotné sféry, bude rezonance kreativního centra ( dynamis) s preparátem stoprocentní a je plně srovnatelná s působením nejpřesněji vybraného homeopatického léku.

V současné době již mohu mluvit o stovkách případů autopatie 7,8 prováděné potencovanou slinou. Jde o lidi ve věku od dvou měsíců do 83 let. Vysoké procento případů vykazuje rychlé zlepšování chronických potíží, ať už jsou jakéhokoliv charakteru. Jen velmi málo případů (jistě pod deset procent) nevykázalo zřetelnou pozitivní reakci – pravděpodobně hlavně proto, že měly příliš krátké sledování při ovlivňování velmi hluboko zakořeněné a zastaralé nemoci nebo kvůli velmi hrubé odchylce od návodu při osobní přípravě preparátu. Neznám žádnou jinou metodu s tak vysokou úspěšností. K tomu je třeba podotknout, že za mnou, jako za léčitelem, chodí už čtvrt století téměř výhradně lidé, u nichž před tím konvenční ( a často i alternativní či homeopatická) medicína při zvládání jejich dlouhodobých potíží neuspěla. Zkušenosti se zvířaty mám podstatně menší, ale i to málo svědčí, jak uvidíme dále, jednoznačně o tom, že je metoda účinná i u zvířat. Dosud jsem nezaznamenal jediný případ, kdy by byla, např. mými žáky, použita u zvířat bez efektu nebo se sporným efektem.

Pacient vykazuje vývoj jako při předepsání velmi přesně podaného homeopatického konstitučního léku. Někdy je poznatelné mírné zhoršení brzy po podání, které se rychle mění ve zlepšování. Jindy nastane zlepšování okamžitě. Zřetelně je možné rozeznat působení v homeopatii ověřených Heringových zákonů – tj. potíže odcházejí směrem z centra ven, v opačném pořadí symptomů než v jakém se objevily a také, u ekzémů, téměř vždy shora dolů. Po čase se také začnou objevovat a brzy opět mizet některé staré , reverzní, symptomy. Děje se tak na cestě, na níž organismus prodělává staré stavy, když se postupně přelaďuje do původní, zdravé frekvence, schopné konstituovat zdravé orgány. Vývoj je vždy postupný, rychlost pozitivných změn hodně záleží na tom, jak dlouho daný člověk potížemi trpí a v jakém je celkovém stavu. Homeopatické ( či snad spíš autopatické) zhoršení v prvních dnech a ž týdnech po podání se může objevit a je možné je výrazně omezit nebo mu zabránit vhodnou volbou potence, přiměřenou celkovému stavu a věku klienta.

Opakování preparátu se děje výhradně při zaznamenání příznaků relapsu, tedy navracení symptomů zpět ke stavu před podáním. Při známkách prvního poklesu je autopatický preparát včas podán ve vyšší potenci, čímž je opět nastolena cesta vzhůru k dalšímu zlepšování potíží. Pro včasné rozpoznání relapsu si poradce vede poznámky o vývoji stavu podle sdělení klienta – majitele zvířete. Vývoj ovšem vždy probíhá kolísavě, a tak vyžaduje opakování preparátu specifické znalosti zejména v případech, kde se jedná o složité nebo vážné stavy.

Předpokladem k tomu, aby tato metoda mohla být úspěšně a standardně používána, je zvládnutí správného postupu pro přípravu osobního autopatického preparátu z vlastní sliny. Předávám svým klientům speciální skleněný nástroj (nazval jsem jej Autopatická lahvička harmonie) a s ním jednostránkový návod, jak jednoduše v domácích podmínkách a přitom spolehlivě dosáhnout potence sliny s použitím čisté vody. Užije se jednorázově čerstvý preparát okamžitě po skončení ředění. Příprava trvá asi půl hodiny i s úklidem. Podání je vždy jednorázové. Minimální doba působení jediného podání byla zatím u lidí 3 měsíce i při užití nejnižší potence 20 C. Maximální pozorovaná doba pozitivního vývoje po jediném podání zatím přesahuje 18 měsíců.

Všechna zmíněná pravidla platí také u zvířat. Zvířata reagují obvykle při léčbě chronických potíží rychleji, než lidé. Dvě mé žákyně například referovaly léčbu pelichání koček. U obou koček ( jedna žije v Německu) se vytvořilo lysé místo , kde srst vypadávala velmi silně a byla odkrytá kůže. V obou případech se ochlupení začalo obnovovat do týdne po podání vysoko ředěné vlastní sliny a došlo k úplnému vymizení problému. V jednom případě (německé kočky) byla použita potence 60C. V případě české kočky to byla potence 30 C.

Případ psa

Černý labrador, narozen v prosinci 1998. Asi rok po narození se objevil bílý hlen v očích, táhnoucí se, přilnavý, poměrně značné množství, horší v pravém oku. Podobný výtok též z genitálu. Statný pes měl dosti submisivní chování. Tehdy byla podána homeopatická Pulsatilla 30C. Pak výtok z očí zmizel a pes se dožil , jen s občasným výtokem z genitálu, ve zdraví léta 2004. Tehdy se začal výtok z očí objevovat znovu, opět hlavně v pravém oku., nejhorší ráno. Navýš se objevil našedlý povlak přes celé pravé oko. Bělmo oka bylo rudé. V srpnu 04 dostal jednu dávku Pulsatilla 200. Během několika dní zmizel našedlý povlak z povrchu oka, ale výtok a zarudlost zůstaly stejné, a to až do začátku října. Tehdy mu byla odebrána slina. Pes byl při odběru neklidný, a tak se podařilo do kapátka nasát jen nepatrné množství sliny, v podstatě jen jakousi nabělalou mapu na stěně kapátka. Kapátko bylo propláchnuto destilovanou vodou ve víčku od lahve a voda z něj potencována v autopetické lahvičce čtyřmi litry vody, na potenci 160 C. Několik kapek nakapáno do tlamy.

Dva dny po podání následovalo zlepšení výtoku i zarudnutí pravého oka, ale v dalších dnech se vše zhoršilo na průměr srpna a září. Patnáctý den po podání bylo vidět zřetelné zlepšení, osmnáct dní po podání byl zcela bez potíží. Tento stav bez potíží trvá zatím pět měsíců, poslední měsíc se hlen občas maličko objeví ráno, přes den ne. Od první okamžiku od podání se pes začal chovat dominantněji k menším psům, když jej obtěžovali, před tím před nimi ustupoval.

Při kurzech autopatie mi posluchači občas referují případy úspěšné léčby zvířat, jednalo se o koně, psy ad. při těchto referencích bylo podání autopatického preparátu vždy následováno zřetelným pozitivním vývojem.

V lahvičce harmonie probíhá potencování na průtokovém, tzv. fluxním, principu, používaném v homeopatii již přes sto let. Průkopníkem této metody byl Američan Dr. Bernhard Fincke9, který jí ve své laboratoři produkoval i nejvyšší potence. J.T. Kent o jeho lécích napsal, že je na ně „vždy spolehnutí“. Pro dosažení velmi vysokých potencí je možné postavit lahvičku harmonie pod vodovodní kohoutek opatřený běžným kuchyňským uhlíkovým filtrem a dosáhnout během deseti minut velmi vysokých potencí 1M (C 1000) a během 100 min. dokonce10M (C 10 000). Čím vyšší je potence, tím hlouběji zasahuje jádro problému. Lahvička harmonie je určena pro jednorázové použití, aby při opakovaném použití nemohlo dojít k tzv. „křížové kontaminaci“ , smíšení frekvencí staré a nové potence. Z přípravy homeopatických léků je známo, že sklo uchovává potenci, byť bylo zbaveno potencované kapaliny. Proto se i v homeopatických výrobnách používá vždy nové sklo.

Preparát připravený tímto způsobem umožňuje, aby byla potencovaná slina užita zcela čerstvá, v nezměněné frekvenční struktuře, bez nutnosti konzervace lihem a bez vystavení různým druhům záření a dalším vlivům při přepravě a delším skladování.

Také u zvířat doporučuji jako surovinu k potencování slinu (pokud ji tvoří), ta je odebrána sterilním kapátkem. Může však být použita i moč a nebo, což uvádím záměrně až na posledním místě, krev. Při odběru krve vzniká akutní trauma, které se může odrazit ve struktuře krve a maličko pozměnit obraz. V podstatě přichází v úvahu jakákoliv potencovaná vlastní tělesná tekutina, u krávy by to například mohlo být také její vlastní mléko.

Vhodné je začínat působení s potencemi do C 200 a při opakování preparátu potenci zvyšovat vždy na dvojnásobek objemu vody. Potence C 40 (1 litr ) je pro zahájení harmonizace naprosto vhodná i u lidí nad 80 let s mnoha chronickými potížemi. Také u zvířat by měl být zohledněn věk a u přestárlých zvířat je vhodné začít nižší potencí 40C.

Mezi pozitivními účinky na mentální a hmotné úrovni jsem pozoroval u svých klientů výrazné zlepšení či úplné uzdravení chronických potíží jako bolestí hlavy, dušností, ekzémů, alergií, chronické únavy, poruch ledvin, jater, kloubů, střev, žlučníku, odstranění chronického strachu, úzkosti, nespavosti, srdečních arytmií ad. Škála léčitelných problémů pravděpodobně zahrnuje veškeré lidské utrpení, které vždy vyplývá z poklesu centrální frekvence jemnohmotného organizačního centra v člověku – a tím z postupného rozpadu zdravých původních struktur mysli a těla. Preparát může vrátit na principu rezonance toto jemnohmotné centrum do jeho původního harmonického stavu, v jakém bylo před počátkem nemoci. To pak samo postupem času zjednává pořádek podle svých vlastních možností a preferencí.

Pokud chápeme autopatii jako doplňkovou metodu k homeopatii, pak přichází v úvahu všude tam, kde se případ nevyvíjí pod vlivem homeopatických léků optimálním způsobem, nebo tam, kde je obtížné nalézt přesný lék, například u zvířat, kojenců apod. Také tehdy, když je, z nejrůznějších důvodů, organismus závislý na velkém příjmu chemických léků. Při autopatii nebyl zpozorován podstatný rozdíl mezi vývojem lidí závislých a nezávislých na lécích. Jsou případy, (např. bronchiálního astmatu) kdy mohly být běžné léky vysazeny s klidným svědomím až poté, co byla potíž autopaticky odstraněna. Autopatie může být použita i jako podpůrná metoda a neinterferuje s žádnými chemickými či jinými preparáty.

Pokud je autopatie použita jako základní metoda, má nejširší rejstřík možností při zlepšování a odstraňování dlouhodobých problémů. Osvědčila se např. i při zvládání akutních horečnatých potíží – k podstatné úlevě docházelo zpravidla do 24 hod. po užití vysoko ředěného preparátu z vlastní sliny.

Autopatie je málo prozkoumaná metoda, donedávna praktikovaná jen náhodně, na základě neutříděných a částečných znalostí. Teprve začátek vodnářského věku nám dává poznat netušené možnosti, spočívající ve využití vlastností čisté vody při přenosu jemnohmotné informace, zakódované v našich vlastních tělech. Informace, která oslovuje spirituální jemnohmotnou sféru živých bytostí, nastoluje harmonii a mírní utrpení.

Literatura:

1 British Homeopathic Library, http://www.hom-inform.org/

2 The Medical Advance, volume XXXII, no. 2, 1894, p. 59, source Reference Works

3 Julian O.A., Materia Medica of the Nosodes, New Delhi, Jain Publishing, 1982

4 Hui Bon Hoa, J., Carcinosin, British Homoeopathic Journal, source Reference Works

5 Macleod G., Veterinární homeopatie, Praha, Alternativa, 1998

6 Warkentin D.: Reference Works, homeopathic software McRepertory, USA

7 Čehovský J., Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii, Praha, Alternativa, 2003

8 Cehovsky J., Speichel der heilende Saft, Aitrang, Windpferd, 2004

9 Winston J., The Faces of Homoeopathy, Tawa, Grat Auk Publishing, 1999