Autopatie z prány
Předneseno na konferenci o autopatii, únor 2014
Autopatii aktivně používám již více než tři roky k léčení (a v současné době i k zajímavým experimentům) nejen sebe, ale také velmi úspěšně k léčení celé rodiny a široké klientely, v rámci soukromé psychologické praxe, kterou provozuji v Plzni.
Nedávno moji synové, oba na autopatii, absolvovali povinnou lékařskou prohlídku, při které paní doktorka překvapeně konstatovala, že jsou naprosto zdrávi, a tři roky je vůbec v ordinaci neviděla. Podepsali jsme informovaný nesouhlas s dalším očkováním a šli vesele domů.
O tom, že autopatie navrací lidi do rovnováhy a skvěle funguje bez ohledu na závažnost onemocnění, nelze pochybovat, sama jsem svědkem mnoha „zázračných“ vyléčení (alopecie, cukrovka, deprese, úzkosti, ekzémy, rakovina). Příspěvky, zde každoročně přednesené, to jen dokazují. Je jen škoda, že mnoha lidem brání ve využití jejího obrovského léčivého potenciálu vlastní předsudky, strach a neschopnost převzít odpovědnost za svůj život.
To, co na autopatii nesmírně oceňuji je, že pomáhá lidem odhalit a odstranit příčinu jejich potíží. Autopatie – a bylo tomu tak i v mém případě, usnadňuje přístup ke starým buněčným vzpomínkám, jejichž následné zpracování a vyčištění vede k vnitřnímu osvobození, rozvoji intuice a nalezení vlastní hluboké podstaty – Zdroje štěstí, svobody, tvořivé síly a bezpodmínečné lásky.
Já a prána
Od prvního podání 50l v září roku 2012, jsem vyzkoušela všechny způsoby přípravy a různé potence od nejnižších 2l, po aktuálních 60 l. (prána 5)
Zažila jsem euforické stavy, výbuchy tvořivosti a nadšení, ale také velkou vnitřní roztřesenost, únavu (zvláště při nižších potencích). Objevily se i pocity bezmoci a vyčerpání, čištění na fyzické i duševní úrovni.
Rekapitulovala jsem 15 měsíců experimentů s pránickými preparáty, a prací s vlastními buněčnými vzpomínkami pomocí Cesty (metoda The Journey, Cesta dle Brandon Bays), a dospěla k zajímavému závěru.
Můj život je krásný. Prožívám jej nyní otevřeně, naplno, s důvěrou a radostným očekáváním. Všechno, co jsem si přála, jsem dosáhla a cítím, že neexistuje žádné omezení. Nemám zdravotní potíže, navázala jsem užší kontakt se svým tělem, mám pocit, že se daří vše, čemu věnuji pozornost. Žiji naplno, vítám svoje emoce, nebojuji s nimi. Jsem mnohem tolerantnější, nejen k ostatním, ale hlavně k sobě. Dokážu snáze odpouštět a přijímat věci tak, jak přicházejí. Dělám to, co mě baví a způsobem, který mne naplňuje. Otevřeně vyjadřuji svoje emoce, učím se respektovat vlastní potřeby, ne jen potřeby ostatních, jak tomu bylo doposud.
Jako bych byla užaslým svědkem geniální skládanky, kam krásně zapadá každý okamžik, každé setkání, myšlenka, pocit. Bez studu, viny a lítosti. Jsem vděčná, těším se na každý další den, a nesmírně si vážím všeho, co mne potkává. To je mnohem víc, než jsem si kdy dokázala představit. Jsem opravdu zvědavá, jak se to bude nadále vyvíjet!
Když jsem si připravovala příspěvek na konferenci, moji synové hráli hru na počítači. Říkají jí GTA. Je to hra na život, jí se tam, spí, pracuje, krade, řídí auto, letadlo. Hra má svoje pravidla a omezení. Kluci používají při hře zvláštní pomocné programy, které jim poskytují nějaké výhody, schopnosti, skvělé nástroje a prostředky. Tyto programy nejsou součástí standardní hry. Znají je jen ti, kteří je hledají, shánějí, sdělují si je mezi sebou. Umožňují jim zůstat ve hře, a neztratit to, co už v ní získali, i když více riskují a zkouší nové cesty. Autopatie je také taková. Když ji použijete, nemůžete nic důležitého ztratit, ukáže Vám nové možnosti a cesty a zaručeně si hru lépe užijete!
www.navratdorovnovahy.cz
