Autopatická sebe-léčba a léčení rostlin

Příspěvek  přednesený na konferenci v lednu 2011.

1) Něco na tom asi bude

• seznámila jsem se s autopatií náhodně, při hledání bylin na internetu v době, kdy mě silně trápilo „revma“
• zaujala mě jednoduchostí, dostupností a homeopatickým principem
• také mne zaujala popisovanými zkušenostmi těch, kteří ji vyzkoušeli, i zkušenostmi autora, který ji „vymyslel“ a propaguje

2) Vyzkoušela jsem ji

• začala jsem 24. března 2009 podle návodu, s počátečním ředěním 1 litr a užitím 2x týdně
• projevy se ukázaly po prvním užití do 12-ti hodin a postupně přibývaly. Šlo o kožní vyrážky různě po těle, zesílené bolesti kloubů tu a onde a o silné psychické uvolnění
• v té době jsem procházela „krizí“ spojenou s důchodovým věkem, ale paradoxně jsem byla pracovně silně vytížená, protože po dlouhém období bez práce jsem jí najednou měla nadbytek. Zmiňuji to pro úzkosti, které mě vedle revmatismu zatěžovaly. Autopatie zaúřadovala skoro zázračně – úzkosti odezněly téměř ihned.
• radostně jsem pokračovala celý duben, kloubní bolesti se mírnily, ale také stěhovaly, bolest kolene (nemohla jsem se před autopatií o nohu opřít při chůzi ze schodů) ustoupila tak, že jsem ji v běžném provozu nevnímala, začaly mi růst vlasy tam , kde před časem vypadaly
• co neustoupilo byla plíseň pod nehtem na palci nohy a lámavé až třepící se nehty na rukou a nezměnily se mé trávící obtíže (proces trávení neproběhne celý, léta trvající průjem patrně způsobuje, že nemám dostatek látek zvl. na tvorbu nehtů), které, domnívám se, souvisí s zažitým stresem, způsobeným ztrátou existenčních jistot z doby, kdy jsem přišla o zaměstnání.

3) Zvyšovala jsem zátěž

• v práci se zvyšoval tlak na můj výkon, blížil se okamžik „lámání chleba“ a já pracovala s autopatií na plné obrátky. Když mě přepadla viróza, díky autopatii se mně ulevilo, úspěšně jsem potlačila chřipku,cítila jsem se vyčerpání, ale nedbala jsem.
• zvyšovala jsem dávky ředění na 200, 300 až 600 v rytmu užívání 1x týdně, ale zázračné účinky se už nedostavovaly, nicméně ty dosažené trvaly, tj. výrazně se umenšily bolesti kloubů, i psychika byla svobodnější, ale hlásila se únava
• v červnu jsem podala požadovaný výkon, leč únava neodezněla, osobní vztahové problémy zesílily a čekala mě koncem června operace plochonoží (křížil se mi prst na noze s palcem).

4) Rostliny

• idea, že s autopatií to všechno zvládnu, mě neopouštěla, naopak zesílila, když jsem začala léčit své rostliny a potvrdila si vliv autopatie na růžích, které obnovily napadené zkroucené listy a ze stavu živoření se dostaly do stavu „zdraví“, nasadily na poupata, a přivedly je do rozkvětu, kdy i listy byly hladké a lesklé.
• stejně dobré zkušenosti jsem učinila s živořící mučenkou, s puklicemi napadenou rozmarýnou atd.

5) “Pauza“, operace nohy

• v té době (kolem poloviny června 2009) jsem se na setkání v Brně radila s p. Čehovským o ředění a o rychlosti, s jakou je zvyšuji, i o tom, že se z hlediska účinku na mé zdraví nic nového neděje. Radu, abych se vrátila zpět k ředění, kdy jsem účinek cítila jako nejvýrazněji pozitivní, jsem vzala a vrátila se k ředění 3 litry, tj. 180 C.
• Ale nic se neměnilo ani k horšímu, ani k lepšímu. Vliv jakoby ustal.
• pak následovala operace plochonoží, začaly prázdniny, operovaná noha měla být zatěžovaná a tak jsem jezdila autem na venkov a operovanou nohu začala používat a zatěžovat, ale obtížně. Hojení se začalo vléct. S berlemi i bez nich jsem ztrácela rovnováhu fyzicky i psychicky.
• bolesti kloubů se vrátily a s nimi všechny „vyléčené“ příznaky, tj. úzkost, nespokojenost, strach, pohybové obtíže a únava v nebývalé míře.
• ani to mě nepřimělo ke klidu. V srpnu jsem odjela na dovolenou k moři, a tam se opalovala, plavala a „léčila slanou vodou“. Druhý den po příjezdu jsem si rozbila čelo, docela silně, pádem na ostrý kámen v moři (téměř přesně na místě „třetího oka“). Ale ani to mě nepřimělo k „zastavení se“. Měla jsem s sebou „zázračnou mast“ vlastní výroby, která hlubokou ránu na povrchu zahojila. Při přítlaku však byla cítit silná bolest, protože zhojená kůže pouze kryla zhmožděnou kost.
• autopatickou lahvičku jsem s sebou neměla, ale autopatii jsem si dělala tzv. „kýblovou metodou“, a to z koupené „dobré vody“ denně ráno. Snažila jsem se o ředění 40 C v uzávěru. Objevovaly se vyrážky a celkové pocity ukazovaly na to, že si pomáhám.

6) Zpět na začátek

• po návratu z dovolené mě čekal další školní rok a hodně práce, žádné zastavení, aby byly zpracovány zážitky, ale „ostrý start“
• bolesti kloubů, nervozita, nespokojenost a další nepříjemnosti se mnou byly denně, trvaly roztřepené
• nehty, plíseň pod nehtem palce na noze silně ustoupila. Užívala jsem autopatii cca 120 C, ale nic se nedělo,
• jen vyrážky na různých částech těla – brala jsem je jako čištění organismu. Úzkosti se vrátily a opět zdomácněly
• při pobytech „na vsi“ přes sobotu a neděli jsem se snažila léčit rostliny a opět se mě dařilo. Naprosto zdecimovaná bazalka ožila jako zázrakem, růže, které na Vysočině léčeny nebyly, jsem se pokoušela zachránit a povedlo se. Se mnou to však dobré nebylo. Autopatie jakby nefungovala. „Vrácené“ bolesti kloubů byly úporné, únava také a nálada pod psa. V tomto stavu jsem odjela do lázní. Odjezdu předcházel výkon „na plné pecky“, neb jsem si musela zajistit za sebe měsíční zástup se vším všudy. V lázních se podmínky pro “lázeňský
• odpočinek“ neprojevily.
• Během pobytu jsem četla knihy, které mě potkaly, chodila za kulturou a nic se nedělo. S autopatií jsem pokračovala tak jako na dovolené – ředění cca 40 C. I nyní se objevovaly vyrážky. Napadlo mě, že „čištění organismu“ bude s tímto přístupem pokračovat až do mé smrti.
• Při cestě domů jsem měla na dálnici nehodu – prasklo mě pravé přední kolo ve 140 km rychlosti.
• Průvodní jevy byly očekávané. Nicméně jsem se přece jen dostala domů. Unavená, s uskřípnutým nervem v bederní páteři, mrtvěním pravé nohy a blbou náladou, nicméně s předsevzetím, že vše narovnám, vrátím se k „řádnému systému“ autopatie a s nadějí, že se vše zlepší.

7) Současný stav z hlediska „subjektivních obtíží“

• po návratu z lázní jsem prožívala reakci na ně jako totální únavu, bolesti kloubů na rukou byla velmi silné,
• celková únava byla výrazná, nerv stále uskřípnutý, silněji se mi třepí a lámou nehty na rukou
• navštívila jsem svého fyzioterapeuta, který můj skřípnutý nerv uvolnil
• autopatii jsem začala s ředěním 120 C, 3 x týdně, jako médium kombinuji dech i slinu, najednou a cítím zlepšení.
• v případě pocitu ohrožení virózou uplatním, nezávisle na výše uvedeném rytmu, autopatii v ředění 120 C z čistého dechu a také cítím zlepšení, zhruba od 1. prosince jsem se vyrovnala se třemi „útoky“ chřipek či viróz aniž bych se dostala do fáze zvýšené teploty
• přetrvává únava a obtíže při chůzi do schodů, psychika je hluboko pod stavem vyrovnanosti, práci cítím jako neúprosný tlak i přes občasné pozitivní zážitky
• ředění zvyšuji, aktuálně jsem na 200 C.

8) Co z výše uvedeného plyne a co dál ?

• autopatie jako metoda vyrovnávání zdraví funguje
• je praktická a výhodná, protože je vždy při ruce ( zvl. v případech nouze ji lze uplatnit i bez autopatické
• lahvičky)
• představuje systém trvalého zlepšování zdraví – fyzického i psychického
• je náročná, vyžaduje soustředění a schopnost o sobě přemýšlet a střízlivý pohled na sebe sama, také upřímnost
• může působit, jen když člověk uzná svůj život a s ním i zdraví za první hodnotu, kterou má a musí chránit, u sebe i svých bližních
• měla by být kombinovaná s poradenstvím, zkušený homeo i autopat může pomoci radou, opřenou o zkušenost
• měla by být uplatňována s respektem, protože je velmi „mladá“ i když její kořeny jsou asi více než 3 000 let staré
• protože byla znovu objevena, měla by se rozvíjet!
• co dál je na každém, kdo autopatii užívá. Ze své zkušenosti mohu varovat před jejím zneužitím (byť by se dělo „v dobrém úmyslu“ ).
• dobrá by byla nějaká forma výměny zkušeností, třeba zřízením portálu na internetu. Výměna ale může být plodná pouze, pokud ji bude někdo „obhospodařovat“, pokud bude zkušenosti shromažďovat a vyhodnocovat, pokud bude výsledky zkušeností odborně zpracovávat – což je úkol, který je před námi a má podobu „hozené rukavice“. Kdo ji zvedne, posune autopatii dál.

Z diskuze na konferenci:

Jiří Čehovský byl toho názoru, že je příspěvek dobrou ukázkou, jak je důležité i při samoléčbě sledovat nový vývoj v autopatii.

Případ byl zřetelně vhodný pro to, aby byla používána jako materiál k potencování tepelně sterilizovaná slina, případně dech, což je metoda více než rok stará. Kdykoliv se pozitivní vývoj případu zastaví, je třeba ji použít.
Nebyla rovněž využita celá možná škála potencí, až 1M (25 l) a vyšších, včetně techniky „čekej a pozoruj“, která často umožní uzdravení a má být použita po léčbě s pravidelným opakováním preparátu, prováděné déle než jeden rok. Postupné zvyšování potence až na optimálně funkční úroveň je pravidlem.

Příspěvek rovněž ukázal všeobecně známý a publikovaný fakt, že totiž Korsakovova potence ( ve víčku od lahve) obvykle nepřináší při léčbě chronických potíží nic pozitivního (zatímco pro řešení akutních stavů a poranění s potencemi do 30 C může být přínosná).

O autopatickém léčení rostlin máme z mnoha stran povzbuzující reference. Škoda, že chybí podrobný popis, jak tato léčba prakticky probíhala.