Ahoj andělé
Jsou různé pohledy na člověka a jeho vnímání světa. Jeden z nich je vyučován ve školách, používán v materialistické vědě a prezentován v médiích s takovou jistotou, jako by to byla nepochybná pravda: Skládáte se z hmoty a vaše vědomí a tělo jsou výsledkem čistě hmotných procesů. To, že vaše tělo má tuto podobu a tyto funkce, vzniklo náhodnou kombinací molekul, kterou jste zdědili od rodičů a ti od svých rodičů a ti v nekonečné řadě zpět, k opicím, rybám a bakteriím. Původně jsme prý byli bakteriemi a ještě původněji jen uhlíkovými a vodíkovými molekulami. Skládáme se jen z hmoty a všechno ostatní je také jen hmota. Vědomí (nejen lidí, ale i zvířat a rostlin) je dost náhodná, přechodná, v podstatě sporná a dost nedůležitá věc. Vesmír je neživý, tedy mrtvý, a vy se skládáte z neživých, tedy mrtvých, věcí. Vaše vědomí je uzavřeno ve vaší lebce, kde je tvořen pomocí elektro-chemických reakcí v mozku 3D obraz světa, dodávaný ze smyslových orgánů nervy. Svět, jak ho vidíte, i lidé v něm, nejsou tím pádem venku, ale uvnitř vaší lebky…zajímavý paradox. Takhle se jim to různě zamotává.
To je pohled materialistů, vládnoucí zatím jen krátce, v Evropě asi 150 let, jinde méně. Století naplněné mj. masovými výbuchy zoufalství, největšími válkami, revolucemi apod.. Že je právě zmíněný pohled proti-intuitivní, je jasné každému dítěti a každému, kdo o věci přemýšlí aspoň pět minut bez toho, že by podlehl „přehlasování“ médii, institucemi a „autoritami“. Intuice podle materialistické víry neexistuje, nebo jednoduše nemá žádný význam. Pro materialisty je důležité, co si „myslí“ mediální „většina“ – zda si to opravdu ze srdce myslí anebo zda je to opravdu většina, není rozhodující. Asi před šedesáti pěti lety nás okouzloval v televizním pořadu pro děti robot Emil. Vypadal jako člověk, ale měl hranaté tvary, šoural se a blikal žárovkami a místo očí měl kamery a míso uší mikrofony a v ústech měl reproduktor, kterým oslovoval děti a vysvětloval jim, že právě on je budoucností lidstva. To nám připadalo velmi legrační. Stejně nám to může připadat i dnes. Materialisticky uvažujícím však ne. Mnozí redukují člověka právě do takové mechanistické představy.
Všechno ve vesmíru je živé, protože je to součástí živého vědomí, říká druhý pohled. Hmota vzniká v závislosti na vědomí, a nikoliv opačně. Myslela si to většina lidstva od Buddhy, Platona, Aristotela, Patandžálího, Lao-c, Františka z Assisi a až po kvantové fyziky dneška. Max Planck, nositel Nobelovy ceny za fyziku, prohlásil:“ Vědomí vytváří hmotu“. Ví to v hloubi svého životního prožitku většina, ne-li každý.
Rostliny, budovy, obloha, země a lidé nejsou uvnitř hlavy. Jsou venku, stejně jako je „venku“, mimo tělo, naše vědomí, prodlívající v 7. čakře. Vědomí není v hlavě ani v mozku a dokonce ani není vázané na naše tělo, jak dokazují například zážitky opuštění těla v klinické smrti a vědecké výzkumy poslední doby. Má spoustu práce s vytvářením našich těl a našeho světa, jak jej vnímáme. Není omezené na individuální prožitek, ale je propojené s mnoha vyššími i nižšími úrovněmi. Je tu oblast společného vědomí, vytvářející lidskou pospolitost i konsenzus o tzv. vnějším světě. Vše je součástí všeobjímajícího tvůrčího vědomí, které je všem společné a z něhož jako jednotlivci vyvěráme. Když soustředíme pozornost na jemnější úrovně existence, kde přebývá láska, moudrost, rozum, soucit, přibývá jak radost, tak i smysluplnost. Čím víc koncentrujeme pozornost na hmotu, tím je tam méně radosti a klidu.
Když jemnou informaci skrytou v hmotě odhmotníme autopatickým ředěním, dostáváme se na vyšší informační úroveň. Blíž k nehmotnému Zdroji všeho. K vyšší organizaci, vyšší úrovni zdraví a větší odolnosti proti hmotným negativním vlivům.
Existuje evoluce. Je to evoluce vědomí. Tam, kde si vědomí uvědomuje sebe a také hodnotu lásky a soucitu k jiným, dochází k duchovnímu vzestupu, k menšímu utrpení a větší radosti. Tam, kde je takový vzestup považován za nežádoucí nebo je dokonce pozornost institucionálně či „autoritami“ zaměřována jen na hmotu, dochází k jeho úpadku. Dokonce až do té míry, že může vědomí považovat samo sebe za hmotu. A touto hlubokou nepravdou, tímto rozporem může velmi trpět. Například depresí, která se nyní stala „novým normálem“. Mnoho lidí se však dnes probouzí do širší reality vědomí.
Takže duchovní nebo životní cesta, cesta vědomí, může vést nahoru, ale také dolů, do iluze, do konfliktu, boje, oddělování, desintegrace, nejistoty a utrpení. Je to dost individuální – karma.
Vědomí má své zákonitosti, vytvářející i tzv. „přírodní zákony“. Přírodní zákony jsou, stejně jako vše ostatní, produktem tvůrčího vědomí.
Vědomí vytváří i duchovní zákony existence. O nich pojednávají různé filosofické a religiosní systémy a v mnohém se shodují.
Vědomí je hierarchizováno, na jeho nejvyšších úrovních hmota neexistuje, na nejnižších se zdá být vše jen hmotou.
Vědomí je propojené, takže nejnižší i nejvyšší úrovně vědomí spolu souvisí. Vyšší úrovně vytvářejí nižší, také člověka a jeho hmotné tělo. To se děje prostřednictvím informačního proudu, nazývaného v různých světových tradicích například životní síla, prána nebo čchi. Je-li spojení s vyšší organizační úrovní narušeno, vzniká a posiluje se individuální utrpení. Zlepšit spojení mohou různé činnosti a postoje, namátkou: Správné chápání reality, správný způsob života a myšlení, meditace, modlitba, jóga, autopatie…
Člověk je bytost, která má na hmotné úrovni nehty a zuby a na té jemnější , ale stále dost hrubé, touhu rvát se a kousat. Ale ve své ještě jemnější části, která k němu stále patří a je jeho, má i svoji andělskou úroveň, milující, jemnou, napojenou na ještě vyšší a jednotící úrovně Univerza. Organizující a nikdy neumírající, nebojácnou, dlící vysoko nad věcmi tohoto světa. Od ní k nám proudí radost, tvary, smysl i zdraví. Je však dobré o ní vědět. Mít s ní dobré spojení.
A proto, když se ráno probudíš, a chystáš se vytvářet (spolu s ostatními) svět toho dne, pozdrav nejdřív sama sebe: „Ahoj anděli!“
