Autopatie přichází tam, kam přijít má a její volání slyší lidé připravení a otevření

Tento příspěvek byl přednesen na čtrnácté (tentokrát internetové) konferenci 26. 2. 2022

Milí přátelé a příznivci autopatie, byla jsem vyzvána, zda bych mohla na letošní konferenci prezentovat některé z mých zkušeností z předchozích let. Zatím jsem nikdy s žádným svým příspěvkem nevystoupila, protože jsem své úspěchy považovala za běžné a samozřejmé, tak jak jsme si na to v autopatii již zvykli. Na konferencích a seminářích jsem vždy čerpala novou inspiraci od přednášejících kolegů, kteří měli mnohdy případy velmi zvláštní, kdy po autopatii přicházela rychlá a zázračná uzdravení. Vždy to bylo velmi obohacující. Ale protože je autopatie na světě již delší dobu, tak mnozí z nás, kdo ji používáme, již nezůstáváme v úžasu nad jejími všestrannými účinky, jsou tu však stále další noví zájemci v řadách praktikujících, a tak ráda předám svoje poselství, abych i já byla ta, která podpoří jejich zájem a nadšení.

S autopatií jsem se poprvé „potkala“ na kurzu v prosinci 2012, a od té doby je součástí mého života. Já sama jsem tenkrát nijak zvlášť nepotřebovala řešit své zdravotní potíže, vstoupila mi do života tedy nejspíš proto, abych mohla její krásu a užitečnost šířit dál mezi potřebné.

Jejím praktikováním ale i já sama pluji životem na vlně harmonie a zdraví. Autopatie pomohla a pomáhá v mé rodině, i mezi přáteli, a pokud jsou lidé ochotní „slyšet“, tak ji velmi ráda nabízím i mým klientům v rámci mé rehabilitační praxe.

Případů mi za těch devět let prošlo pracovnou již mnoho, úspěchů tedy také. Jsou to takové ty běžné úspěchy a zlepšení, které podobné byly již na konferencích prezentovány. Píši „běžné“, ale nic v našich životech není běžné a samozřejmé, to již dávno vím. Protože pokud můžeme, třeba jen o malinko, zlepšit zdraví a životní pocit, tak to vždycky stojí za to!

Jeden z nedávných úspěchů: Začátkem prosince 2021 ke mně do pracovny přichází mladý manželský pár, budu pánovi ošetřovat koleno, a učit ho i cviky na bolavá záda. Paní je na konci šestého měsíce těhotenství. Jen tak při řeči vyplyne, že se jí teď zhoršil zdravotní stav, má velmi nízký tlak, 50-60/80, otékají jí dolní končetiny a navečer mívá vždy velkou dušnost. Říká, že jestli to takhle bude až do konce těhotenství, tak to bude složité. Gynekoložka jí žádnou radou ani možností zlepšit tento stav neumí pomoci, a paní si posteskla: „Kdyby tak bylo něco alternativního“… v tu chvíli zbystřím, a na řadu tedy přichází zmínka o autopatii, kdy ji v krátkosti seznámím s metodou. Nemáme již ale tolik času na hlubší rozbor, paní odchází s půjčenou knihou, že si ji prostuduje, a případně se ozve. Volá mi  následující den, chce lahvičku, kterou jí předávám opět v rychlosti, protože čas na podrobnější vysvětlení mám až příští týden, ale paní chce autopatii praktikovat ihned. Stanovujeme jen četnost a ředění, paní se velmi dobře orientuje, knížka pana Čehovského je naprosto dostačující, aby se tato mladá žena do autopatie pustila. Začíná nevařeným dechem z 1,5 l, autopatii si bude dělat podle pocitů a potřeby, taktéž navyšovat ředění. Třetí den mě navštěvuje. Je nadšená, již po prvním podání velká změna… říká: „Čekala jsem zlepšení, ale že to bude stoprocentní, a takhle rychle, to mne nenapadlo… “  Shrnuji … po jednom podání přestaly otékat nohy a zmizela dušnost, nejspíš se tedy srovnal i tlak, to v této chvíli ale nevíme, protože paní si tlak neměřila, věk paní je 28 let, je štíhlé, drobnější postavy, během těhotenství nevznikla žádná nadváha, která by se mohla promítnout do zhoršení zdravotního stavu. Po dvou měsících se zastavuje. Autopatii si dělá 1x týdně, stále nevařený dech, je spokojená, odpočatá, rozzářená, předchozí potíže se nevrátily, není co dodat. 30. ledna porodila zdravou holčičku.

A tak mě hřeje u srdce, že jsem mohla být zase svědkem tohoto krásného zázraku, a že přesto, že tento případ neprobíhal příliš učebnicově ohledně vstupního vyšetření v podobě autopatického rozhovoru, tak vnímám, že zde působilo vyšší vedení, jež mi tuto mladou, ale smutnou a bolavou nastávající maminku, přivedlo do cesty.

A i o tom je autopatie, přichází tam, kam přijít má, a její volání slyší lidé připravení a otevření. A že vždy u každého vykoná to, co je vhodné a potřebné jen pro toho jediného člověka. Ať už je to zázrak úplného uzdravení, anebo jen částečné zlepšení konkrétních potíží, každopádně je tam vždy posun i na úrovni duchovní.

Vím, že jsem zde prezentovala případ, kdy je řešení pomocí autopatie opravdu snadné, stejně tak, jako je tomu i u různých akutních onemocnění nejen dětí, ale i dospělých, kterých jsem měla nespočet. Se svými klienty jsem se občas také potýkala s různými záludnostmi v průběhu hledání ideálního způsobu podání pro dotyčnou osobu, a posuny ve zlepšování jejich zdravotního stavu byly pomalejší, než zde uvedený.

Někdy se mi někteří lidé ztratili z mého zorného pole, a tak nevím, zda své problémy s pomocí autopatie dotáhli do zdárného konce, anebo neměli patřičnou trpělivost vytrvat. Kdo ví? To je vždy na každém z nás, kam po své cestě životem kráčíme.

Já jsem životu vděčná, že mě vede touto cestou poznání, která je blízká i vám všem tady na konferenci.

Přeji vám hodně úspěchů a radosti s autopatií!