Vyléčení neoperovatelné a nevyléčitelné rakoviny u psa
Potíže močového ústrojí se u Elektry, fenky a člena mé domácnosti, prvně projevily jako zánět, když jí bylo dvanáct let. Pět dní poté se podařilo na základě symptomatického předepsání akutní potíže homeopaticky zvládnout, ale její vitální síla rychle slábla, takže padlo rozhodnutí nechat jí udělat ultrazvukové vyšetření močového měchýře. Ultrazvuk ukázal masivní nádor vyplňující přibližně 1/3 orgánové dutiny, který začínal blokovat močovod. Později, při zpětném pohledu na vývoj tohoto případu, jsem si uvědomila tu šťastnou náhodu, že jsem byla s veterinářem v jedné místosti a mohla jsem viděl na vlastní oči obrazovku s ultrazvukovým skenem. Jehlová biopsie a krevní test potvrdily diagnosu TTC (transitional cell carcinoma). Konvenční veterinář mi rovnou řekl, a následná vyšetření to potvrdila, že to byla neoperovatelná, neléčitelná a nevyléčitelná rakovina a že když budeme mít štěstí, tak si užijeme ještě několik posledních společných týdnů.
Jako zkušený homeopat jsem věděla, že možnosti jsou velmi omezené. Elektřin dlouhodobý homeopatický lék býval Arsenicum album, ale dál už nepomáhal. Nebyl tu žádný dobře indikovaný homeopatický lék. Vitální síla byla extrémně nízká a rychle to s ní šlo z kopce. Pes už byl tak slabý, že potřeboval, abychom ho na schodech nosili. Ale fenka vyjadřovala zřetelně vůli žít, a tak jsem jí v jejím boji chtěla pomoci, i když už tu rozhodně nezbýval žádný prostor pro tradiční homeopatii.
Rozhodla jsem se zkusit autopatii a začít vařenou slinou. Ale přestože jsem použila ty nejrafinovanější metody, žádnou slinu jsem z ní nedostala. Autopatický preparát z dechu nevyvolal změnu, a to až do potence z 10 l vody. V té době jsem používala autopatické preparáty u svých lidských pacientů, a to ze sliny a/nebo z dechu. Nevěděla jsem, že bych mohla používat autopatii z nějaké jiné tělesné tekutiny a nevěděla jsem, zda tato oblast byla prozkoumána či ne. Nicméně jedna veterinářova náhodná poznámka upoutala mou pozornost – totiž, že jsou někdy nacházeny v moči rakovinné buňky. Rozhodla jsem se, že nic neztratíme a také že to nepřinese žádnou škodu, když budeme experimentovat s autopatickým preparátem z vařené moči v naději, že jsou tam obsaženy také rakovinné buňky. Použila jsem první ranní moč, od níž jsem očekávala nejsilnější účinek.
První dávka byla vařená moč 1 litr. Fenka byla mimořádně huňatá a dát jí preparát na kůži bylo skoro nemožné. Zkusila jsem podat preparát do jejího vnitřního ucha, ale i to bylo velmi chlupaté a nic se nestalo. Skleněným kapátkem jsem jí nakonec preparát vpravila do úst. Okamžitě se jí prudce zvedla energie. Od toho momentu už nebyla žádná krev v moči ani časté močení. Takový výsledek trval méně než den, a tak jsem potenci další den zvýšila na 3 l, vařená moč, do úst. Nemám přesnou představu, kolik preparátu bylo skutečně podáno při každé aplikaci, protože potřásala hlavou a něco vždycky steklo stranou. Bylo to pokaždé asi ¼ palce v malém kapátku.
Dalších 26 měsíců byl preparát z moči podáván zhruba dvakrát týdně. Rytmus potencí byl určován tím, kdy se začaly znovu objevovat symptomy. Potence byla zvyšována o 1 litr tehdy, když preparát neudržel svůj účinek déle než 3 až 4 dny. Vzhledem k původně velmi nízké vitalitě jsem se rozhodla nezkoušet jít hned na vyšší potenci, která by vydržela týden, ale podávat častěji a zůstávat u nižších potencí.
Po devíti měsících jsem začala směšovat potenci s ukládáním preparátu každých 30 vteřin. Vaření jsem ukončila v 16. měsíci léčení, intuitivní experiment, který se ukázal jako fungující. Poslední 3 měsíce léčení byl preparát podáván z 21 l, smíchaná potence, jen jednou za měsíc. Již od prvního použití autopatie a dál se fyzická síla a radost ze života průběžně zvyšovaly, bez přestávky nebo zhoršení.
Dvakrát jsem si během autopatické léčby Elektry vzala dovolenou. Zdálo se mi nereálné požádat někoho, aby sbíral její moč a dělal jí preparát. Dala jsem tedy Elektřinu pečovateli předpřipravený autopatický preparát. Vyzkoušela jsem si to už dřív a věděla jsem, že to bude fungovat, přinejmenším v této situaci. Znamenalo to, že jsem udělala preparát obvyklým způsobem týden dopředu a dala do skleněné lahvičky 1 kapku preparátu na 10 kapek vodky. Protože dřív bývalo jednoduché dávat psovi homeopatické pilulky, nakapala jsem takto smíchaný preparát na cukrové nemedikované pilulky a ty podával pečovatel psovi dvakrát týdně, místo toho, aby dělal celý preparát. A mělo to dostačující účinek.
Ve dvacátém šestém měsíci preparát začal vyčerpávat Elekřinu energii a tak jsem zastavila autopatii a byli jsme znovu na ultrazvukovém vyšetření. Nebyl tam vůbec žádný nádor a měchýř byl naprosto normální. Byl to nový veterinář, případ viděl prvně. Silně zpochybnil, že by tam mohl dřív být nějaký tumor. Zcela upřímně mi vysvětlil, že taková nemoc je nevyléčitelná. Usoudil, že výsledky z minulého testu musely být zaměněny a pocházejí od jiného psa. Naštěstí jsem však byla u původního ultrazvuku a testování a tak jsem věřila realitě, kterou mé oči tehdy viděly.
Elektra žila dalších 28 měsíců po skončení autopatického léčení a vrátila se k tomu, že zase dobře reagovala na homeopatické Arsenicum album. Letitý pes už neabsolvoval naše tůry do hor s takovým nadšením jako dřív, ale plavání v horských jezerech ji bavilo stále. Její povolání, které si sama vybrala, totiž udržovat nás všechny, desorganizované členy její domácnosti, v jakémsi řádu, prováděla s obvyklou intenzitou a radostí.
Tři týdny před smrtí zpomalila ve svých aktivitách, ztrácela chuť k jídlu a prodloužila se jí doba strávená spánkem. V mém profesionálním zájmu bylo sledovat průběh tohoto případu s plnou dokumentací, takže jsem prováděla často krevní testy. Všechny orgány a systémy byly naprosto normální, žádná známka rakoviny. Malá odchylka byla co se týče snížené funkce ledvin, o čemž mi ale tradiční veterinář řekl, že to není nic, co by stálo za pozornost u jakéhokoliv psa.
Během svých posledních týdnů si Elektra zachovávala poněkud zmenšený ale skutečný zájem o život při plnění své základní povinnosti udržovat nás organizovanými, a to až do svého posledního rána. Tehdy, plně přítomná doslova do posledního výdechu, zemřela bez asistence a přirozeně, klidně a ve zdravém pokročilém věku.
Ellen Lanham Dart D.H.M.
Lafayette, Colorado, USA
Překlad redakce, originál zde
