Autopatie v USA

Příspěvek přednesený 2.2.2019 na 11. konferenci v Praze

Jsem vděčná Jiřímu Čehovskému a jeho synovi Filipovi, že mě sem pozvali a že mi pomohli naučit se tuto báječnou metodu zvanou autopatie. Považuji autopatii za jeden z největších darů v mém životě.

Praktikovala jsem klasickou homeopatii v USA skoro 30 let. Před pár lety jsem plánovala odchod do penze, když se náhle v mém životě objevila autopatie. Když jsem viděla, jak se jí léčí můj syn (díky Janě Sieswerda), probudila se zvědavost. Stejně jako před tím u homeopatie, pustila jsem se intenzivně  do studia. Brzy jsem poznala, že je tu mnoho podobností s homeopatií. Pak jsem se dala do praktikování autopatie. Zpočátku jsem často tápala a dělala na své cestě poznávání chyby.

Ráda bych se zmínila o několika pozorováních učiněných při mém praktikování, protože by to mohlo pomoci ostatním homeopatům v jejich přístupu k této úžasné metodě. Budu pak pro ilustraci pokračovat popisem případu a na konci budu mít pár postřehů týkajících se několika důležitých věcí, které jsem zjistila a mohly by být ostatním užitečné.

Všechno mé studium bylo založeno na knize Jiřího Čehovského Uzdrav se s autopatií (Get Well With Autopathy). Podle ní jsem začala před dvěma lety praktikovat. Brzy jsem pochopila, že tlačím léčbu svých klientů do příliš vysokých potencí a příliš častého opakování.

Na základě své praxe a dalšího studia si myslím:

• Klienti ve Spojených státech se léčí mnohem pomaleji. Jejich celková vitalita se zdá být mnohem nižší než u Evropanů. Asi devadesát devět procent mých klientů je na alopatické (konvenční)  medikaci kvůli chronickým nemocem. Popravdě, mezi mými vrstevníky neznám nikoho v mém věku nebo staršího, kdo by neměl nějakou alopatickou medikaci, určenou pro zbytek života. Mnoho mých klientů mělo dřív ve své historii nějakou formou rakoviny. Avšak když mám klienta přicházejícího z Evropy, vím, že je to nekomplikovaný případ, který se bude rychle léčit.

• Nejvyšší potence, kterou jsem úspěšně předepsala za dva roky praktikování byly 3 litry.

• Většina mých klientů jsou velmi nezávislí lidé a mění si léčbu bez toho, že by to se mnou konzultovali. Jako příklad – jeden pacient nechtěl vylít vodu použitou k ředění a pil ji a  zaléval s ní rostliny. Američané mění potenci i frekvenci podávání podle svého uvážení v domnění, že to uspíší léčbu. Nebo zastaví a zase začnou léčbu, aby nenarušili své cestovní plány.

• Celkem vzato, Američané jsou z hlediska léčení podnikavá, nezávislá a dobrodružná skupina.

Což bych ráda doložila následujícím příkladem:

Žena 71 let, přišla ke mně v lednu 2018. Měla bolesti v levém podpaží a v dalším místě, kde byl před třemi lety port pro chemoterapii. Tyto bolesti přetrvávaly léta po konvenční léčbě velmi agresivní rakoviny prsu, kdy bylo provedeno dvojnásobné chirurgické odstranění  nádoru, následované chemoterapií a radioterapií.

Další potíž, která vznikla po léčbě rakoviny, byl oboustranný otok dolních končetin, kvůli kterému absolvovala každé dva měsíce lymfatickou masáž a dvakrát denně používala pneumatické punčochy.

Pacientka měla  také dlouhou historii dráždivého tračníku a v té souvislosti zácpu. Pečlivě dodržovala svůj cestovní plán mezinárodních letů a pokaždé, když cestovala, což bylo minimálně jednou za dva měsíce, měla 3 až 4 dny zácpu, po níž následoval průjem a křeče v břiše, načež pokračovala několikadenní silná únava.

Jinou její významnou potíží byl celkový trvalý nedostatek energie, takže cítila, že už nestačí na to, aby se starala o svá vnoučata. Byla tak unavená, že nemohla ujít víc než jednu míli, musela si zdřímnout každé odpoledne a nemohla se už věnovat svému oblíbenému sportu. Když hlídala vnuky, neměla večer vůbec žádnou energii a musela do postele už v 8 hodin.

Další potíže zahrnovaly bolest v očích, bolesti spodní části zad a krku přetrvávající po léta, bolelo levé koleno od úrazu a měla srdeční palpitace.

Začala jsem léčení s jedním litrem vody, a to z dechu bez varu, s opakováním obden. Rozhodla jsem se vést léčbu co nejjednodušeji kvůli jejímu častému cestování, ale i proto, že měla velmi slabou vitalitu a nechtěla jsem na to příliš tlačit.

První kontrola byla po měsíci a pacientka referovala, že přestaly srdeční palpitace a povšimla si, že má silnější puls. Prodělala také jakési detoxifikační symptomy, kdy se objevily bolesti hlavy a zase zmizely a zlepšila se zácpa. Řekla, že na pravé noze se zlepšil otok.

Další kontrola byla 6 týdnů po zahájení léčby. Oznámila, že si její manžel všimnul, že je celkově relaxovanější. Také její operační jizva na prsu jevila známky hojení, byla méně bolestivá a měla tam pocit lehkého šimrání, což byla novinka. Řekla, že její vidění je jasnější a oči jsou méně bolestivé a neměla už žádné bolesti kloubů. Poradila jsem jí, aby přidala k dechu ještě slinu, vařila to a pokračovala s jedním litrem obden (SDV).

Tři měsíce po první návštěvě pacientka již nepotřebovala odpolední spánek a sdělila, že „se cítí stále silnější“. Řekla, že už může nyní opět dělat svůj oblíbený sport. Její střevní potíže se upravily do normálu, přestože dál hodně cestovala. Velmi ji potěšilo, že její ochlupení na nohách a její obočí začaly nyní znovu růst, a to čtyři roky po konvenčních terapiích rakoviny. Doporučila jsem pokračovat s autopatií stejně, SDV 1 litr obden.

Sedm měsíců po první konzultaci se pacientka vrátila se stížností, že se její zdraví zhoršuje. Oznámila, že přerušila autopatickou léčbu na dva měsíce kvůli častému cestování. Také prodělala silnou otravu jedovatcem kořenujícím (poison ivy, plevel v severoamerických zahradách, k otravě dochází dotekem pokožky), kterou si nechala samozřejmě léčit prednisonem. Poté následovala infekce dutin a bronchitida léčená antibiotiky a spreji (Heringův zákon o potlačení). K tomu si nyní stěžovala na vyčerpání, a špatnou náladu. Bolest krku a poruchy spánku se opět vrátily. Protože mi bylo jasné, že pacientka relapsovala, léčba, kterou jsem doporučila, byla jeden litr SDV první tři dny každý den, a pak totéž každý třetí den.

Dva týdny později pacientka oznámila, že už nemá žádnou potřebu používat sprej (přestože její lékař po ní chtěl, aby jej používala do konce života), ale stále cítila, že se její plíce plně nezhojily. Střeva se vrátila k normálu. Také se jí vracela energie, bolesti krku přešly a prvně od její operace přestalo bolet místo, kde mívala port pro chemoterapii. Poradila jsem pokračovat se SDV, ale každý druhý den.

O dva měsíce později (10 měsíců od prvního interview), po sérii mezinárodních letů, pacientka cítila, že se její plíce plně zahojily, přešly všechny bolesti kloubů, střeva fungovala normálně a bolest operační jizvy v podpaží zcela přešla.

Jeden rok po vstupní konzultaci je pacientka, jak říká,  „šokována“ tím, že nemá žádné tělesné potíže. Cítí, že její energie je skvělá a vrátila se ke svému oblíbenému sportu, s nímž tráví čtyři dny v týdnu. Stolici má jednou denně, bez křečí, obě jizvy po konvenční léčbě rakoviny se zahojily a nebolí. Otok dolních končetin se zlepšuje a počet bílých krvinek má normální, prvně za posledních pět let.  Má vyrážku na kůži v oblasti močového měchýře (Heringův zákon: otrava jedovatcem se zvnějšňuje) a obočí i ochlupení je obnoveno. Nejlepší ze všeho je, že říká: „Cítím, jak se uzdravuji.“ V této chvíli jsem se rozhodla zvýšit množství vody na 1,5 litru SDV (slina dech var).

Několik posledních minut mého projevu bych ráda věnovala sumarizaci některých hlavních zásad, které dodržuji když léčím:

• Potřebuji pokračovat velmi pomalu s navyšováním potencí  (množstvím vody použitým pro přípravu homeopatického ředění).

• Jestliže se u pacienta během mé léčby vyvine NOVÝ symptom, který nebyl před tím zmíněn nebo přítomen v minulosti (Hahnemannův Organon, §249), vím, že jsem tlačila pacienta příliš nahoru s potencí nebo jsem příliš urychlila rytmus podávání.

• Vedle klientova hlavního problému je pro mě velmi důležité všímat si také jeho nálady, spánku a energie.

Abychom se stali opravdu efektivními praktikujícími autopatie, považuji za velmi důležité, aby poradce léčil co nejvíc klientů k získání zkušeností. Také je důležité, aby poradce sám byl léčen jiným zkušeným poradcem, a tím získal pochopení, co cítíme na této cestě uzdravování. A konečně, je třeba studovat. Nemohu to dostatečně zdůraznit a četba Organonu je v tom mimořádně důležitá.

Závěrem: Jsem ráda, že se mohu účastnit, když homeopatie dělá svůj kvantový skok do autopatie. A za to jsem vděčná Jiřímu Čehovskému.

Překlad z angličtiny – redakce.