Praktický přehled metod a strategií autopatie

K plnému pochopení tohoto přehledu je vhodné mít přečtenou knihu Uzdrav se s autopatií, 4. rozšířené vydání, a/nebo absolvovaný kurz a také prostudovány články na těchto stránkách – hlavně Autopatická detoxikace 1 a 2 a Potence vlastního dechu léčí.

Za 10 let existence autopatie došlo na základě narůstajících zkušeností nejen mých, ale i stovek ostatních lidí, praktikujících autopatii, k objevu řady postupů, vhodných pro určité stavy. Tím se původně jednoduchá metoda stala poněkud složitější , i když zůstává stále velmi přehlednou a snadnou k používání, díky jednoduchosti principů, na nichž je postavena. Stala se však také účinnější. Jde jednak o metody přípravy autopatického preparátu (AP) v autopatické lahvičce (AL), jednak o způsoby aplikace a výšku ředění AP. Je však třeba říci, že ke „komplikovanějším“ způsobům praktikování autopatie dochází až teprve tehdy, když se v průběhu léčby zjistí, že daný případ je svou povahou složitý, a že jednoduchým použitím preparátu nemůže být zcela navráceno zdraví, byť třeba bylo některých dílčích zlepšení dosaženo. To znamená, že se nyní autopatie pohybuje po širší škále – od jednoduchého použití u relativně jednoduchých případů chronických (dříve nevyléčitelných) nemocí až po složitější strategie u případů, které je vyžadují.

Podání – jednorázové nebo opakované

1) Jedná-li se o vitálního člověka s jednoduchou patologií, jejíž projevy nebyly příliš potlačovány chemickými léky (kojenec s mírným ekzémem nebo kašlem, mladší žena s bolestivou menstruací, jednoduchá akutní nemoc jako je chřipka), stačí podat jednu dávku připravenou ze sliny nebo z dechu z takového množství vody, jaké odpovídá stupni vitality jedince, obvykle 3 – 9 l. Poté „čekat a pozorovat“. V řadě případů popsaných v mých knihách dokázalo toto jedno podání AP nastolit v průběhu času ztracené zdraví. Opakování preparátu je pak možné třeba až po letech, podle potřeby, na začátku návratu symptomů, obvykle jen jedním podáním v poněkud vyšší potenci než byla předchozí..

2) K pravidelně opakovanému podávání – přistoupíme na začátku léčení zejména tehdy, jestliže:

• Klient bere pravidelně léky
• Trpí chronickou dlouhodobou nemocí. Pokud jde o dynamická a život ohrožující dlouhodobá onemocnění, ta vyžadují kratší interval (např. každý den), pomalu se rozvíjející nemoci potřebují interval delší. Protože je v dnešní době kolem nás řada vlivů, snižujících vitalitu, a tím i schopnost reakce na AP, je tato metoda nyní vhodná na začátku léčení u většiny mých případů. Jako v průměru nejvhodnější interval se mi osvědčil jeden týden. Jakmile symptomy mizí podle Heringových zákonů (zevnitř směrem k povrchu, od psychiky ke kůži) a objeví se případně na přechodnou dobu reverzní staré symptomy, můžeme výrazněji prodloužit periodu (na měsíc apod.) nebo podávání zcela zastavit a přejít na systém „čekej a pozoruj“ – viz bod 1). Pak již zasahujeme obvykle jen jedním podáním na začátku návratu potíží. Je dobré mít AL v zásobě a použít ji hned, jakmile to bude nutné.

Můžeme také postupně zvyšovat ředění, např. o jeden a půl litru , např. jednou týdně, jednou za 14 dní ap., dokud není dosaženo úrovně ředění, na níž preparát nejlépe působí, což klient může odhadnout na základě svých pocitů.

• Frekvence podávání: denně, obden, jednou týdně, jednou měsíčně, dle dynamiky nemoc i a výše potence, stanovené dle stupně vitality . Lidé se strukturálními poruchami vnitřních orgánů mají nižší vitalitu, lidé s povrchnějšími a méně ohrožujícími nemocemi mají vitalitu vyšší, tomu odpovídají nižší a vyšší potence. Ředění z jednoho litru mohou být podávána denně nebo ob den, zvláště tehdy, když má chronická nemoc dynamický vývoj, rychle odčerpává síly nemocného (nízká vitalita) a silně jej omezuje.
• – Kdykoliv pozorujeme při pravidelném opakování zlepšení, které se neudrží po celou dobu periody do další dávky, zkrátíme periodu tak, aby k relapsu nedocházelo. Např. pátý den končí pozitivní účinek, podáváme tedy dál každý čtvrtý den. Zároveň můžeme i mírně zvýšit potenci, což přispěje k dlouhodobějšímu účinku.
• Kdykoliv máme při celostní analýze předchozího působení odůvodněný dojem, že preparát nefunguje nebo funguje nedostatečně, musíme zvýšit množství vody. Zvyšujeme při pravidelném podávání obvykle po litru a půl až po třech litrech, dokud nepozorujeme léčivou reakci, která se projeví výrazným zlepšováním (lepšími pocity) nebo přechodnou krátkou krizí následovanou zlepšováním. Vhodný interval je u léčby dlouhodobých stavů jeden týden, ale může být i kratší, např. 3 dny. Po dosažení výrazné reakce pokračujeme dál v podávání té potence, která ji způsobila, nebo prodloužíme výrazněji periodu, např. na 1 měsíc. Můžeme, jestliže již došlo k podstatnému ústupu potíží, také přestat podávat a přejít na systém „čekej a pozoruj“.

Způsoby přípravy

Návody ke všem čtyřem způsobům přípravy najdete ke stažení zde

I když jsem v prvních letech používání autopatie doporučoval výhradně přípravu ze sliny a měl jsem s tím výborné výsledky, v současné době v mé léčitelské praxi jako základní převažuje příprava z dechu léčené osoby. Nejvhodnější je probublání vody v lahvičce postupným výdechem z obou nosních dírek. Tímto preparátem také vždy ukončuji sérii podání, např. pokud před tím byla podávána potence z tepelně sterilizované sliny nebo dechu (viz dále). V poslední době se ukázala nová možnost funkční přípravy autopatické potence z dechu i u zvířat a kojenců, kde dosud příprava z dechu nebyla možná: Lahvičku uložíme v zazipovaném plastovém sáčku na hodinu na chladné místo, třeba do lednice. Následně dojde k prodýchnutí prázdné lahvičky z nozdry tak, že kratší trubičku přiložíme k nozdře hned po nadechnutí, těsně před výdechem; v tom okamžiku je možné krátce zakrýt ústa dlaní, takže výdech projde přirozeně nosem a následně lahvičkou. Vnitřní povrch autopatické lahvičky se orosí. Pak proléváme lahvičkou doporučené množství vody jako při dosavadních způsobech přípravy. Na tento efektivní způsob přípravy přišla jedna z mých klientek, když chtěla udělat preparát z dechu svému psovi.

• V případech autoimunitních onemocnění, chronických zánětů a všude tam, kde je podezření na přemnožení mikroorganismů , chlamydií – například u RS, kandidy – např. u rakoviny, přítomnost toxoplasmosy – např. u schizofrenie, virů a bakterií apod. (viz. můj článek Autopatická detoxikace) doporučuji zahájit léčení jednorázovou nebo opakovanou dávkou AP, zhotoveného z tepelně sterilizovaného materiálu. Základním materiálem je zde ranní slina. U autoimunitních onemocnění, např. jater, RS a u depresí se osvědčuje začít se sterilizovaným dechem. Případně sterilizaci dechu a sliny prostřídat.

Někdy stačí zahájit léčení jednou dávkou tepelně sterilizovaného materiálu a pak pokračovat potencí z dechu bez zahřívání. Ta má být o něco vyšší, než byla předchozí.

Potence z tepelně sterilizovaného materiálu nikdy nepodáváme bezdůvodně příliš dlouho a nepřekračujeme úroveň 1M (25 l). Další zvyšování množství vody se neukázalo přínosným. Podávání tepelně sterilizovaného preparátu delší dobu než rok už obvykle nepřinášelo další pozitivní posun ke zdraví. Při dlouhodobějším podávání tepelně sterilizovaného preparátu je nutno občas proložit potencí z čistého nezahřátého dechu.

Někdy se ovšem stalo, že jediná dávka tepelně sterilizovaného preparátu přinesla dlouhodobý efekt a nemusela být opakována ani doplněna potencí z nezahřátého dechu. V takovém případě čekáme a pozorujeme. Opakujeme zpravidla ve vyšší potenci při známkách návratu patologie.

Sérii podání tepelně sterilizovaného preparátu ukončujeme podáním preparátu z čistého nezahřátého dechu (nebo případně sliny), zpravidla ve vyšší potenci, než byly předchozí.

• Stalo se, že po podání příliš nízké potence preparátu pro daný případ, například jen jednoho litru u osoby střední vitality, nedošlo k pozorovatelným změnám zdravotního stavu. Takový případ vždy ukazuje na příliš nízkou potenci, a ta musí být zvýšena, či postupně zvyšována. Rovněž při dlouhodobějším působení se může určitá potence vyčerpat a organismus už na ni nereaguje – je nutné ji zvýšit, minimálně o jeden a půl litru nebo na dvojnásobek předchozí..

• Na začátku léčení, nebo i v jeho průběhu, se osvědčuje nastartovat reakci opakovaným zvyšováním potence. Nejdříve se zahříváním, pak z dechu. Např.: První dávka 3 l slina var, druhá dávka po týdnu 6 l slina nebo dech var, třetí dávka po týdnu 9 l dech bez varu.

V průběhu léčení, pokud nějaká potíž přetrvává, je možné zvyšovat potenci z dechu nosem o 4 – 6 l (o 2 – 3 minuty průtoku s přetékáním nálevky) opakováním po týdnu nebo po 14ti dnech, dokud nenastane výrazná pocitová reakce (nejčastěji úleva, nebo krátké zhoršení). Pak zastavit a pozorovat vývoj. Horní hranice ředění není u čistého dechu dána. Úspěch jsem měl např. se třiceti (u mladé ženy) a čtyřiceti čtyřmi litry (u 63 letého muže), kdy bylo opakované týdenní zvyšování zastaveno s následným uspokojivým vývojem.

Všechna uvedená pozorovaní a doporučení platí samozřejmě i pro léčení sebe sama.