Vyléčení rakoviny prostaty

Chtěl bych Vám povědět můj životní příběh trochu netypicky, spíše z pohledu mých pocitů a emocí, které mě léčením provázely. Staly se neodlučnou a nezapomenutelnou součástí mojí prožívané terapie a mé přání je, aby alespoň někomu z Vás mohly být někdy užitečné.

Asi před 6ti lety mě dvě, na sobě nezávislé lidové léčitelky signalizovaly, že mě čekají problémy s prostatou. Vůbec jsem tomu neuvěřil, jelikož jsem neměl žádné nasvědčující problémy. Přesto jsem přijal od nich léky, využíval je a dál to bohužel neřešil. Po 4 letech jsem se dostavil z důvodů zažívacích problémů na sono břicha a bylo mi sděleno, že mám mimo jiné zvětšenou prostatu. Problémy jsem pořád ale žádné necítil. Lékaři to nekomentovali, řešil se zažívací trakt. Úplně jiná lidová léčitelka mi doporučila zjistit hladinu PSA. Pořád jsem tomu nepřikládal patřičnou vážnost. Uplynul další více než rok, mírné příznaky se ale už začaly dostavovat a to v podobě snížení tlaku, jednoho, max. dvěma vstávání v noci a v nevýrazném ukončení potřeby-koncovce. Příznaky se mi pořád zdály nevýrazné, nějak znatelně mě neomezovaly a spíše jsem to považoval za fyziologický proces odpovídající mým 61 rokům. Daleko více mně znepokojovaly váčky pod i nad očima, které se mi před lety začaly objevovat a které mají vzrůstající tendenci. Vyhledal jsem proto váženého urologa, skoro rodinného přítele, jelikož jsem byl přesvědčen, že mám tento nehezký společenský defekt od ledvin. Navíc jsem byl přesvědčen, že k tomu mám dědičné předpoklady. Pan doktor po ultrazvuku ledvin konstatoval, že jsou v pořádku a že to budu mít spíše od srdce, nebo od jater. Zároveň, když už jsem u něho byl, jsem jej požádal o kontrolu zvětšené prostaty. Známým způsobem to ověřil a pomocí ultrazvuku mi toto potvrdil. Poslal mě na vyšetření krve a moči. Po 14ti dnech jsem mu dovezl vyplněný evropský dotazník veškerých příznaků zvětšené prostaty. Pan doktor jej přečetl, prohlédl výsledky z laboratoře a doslova mě omráčil konstatováním: „No co byste chtěl pane, vždyť máte rakovinu prostaty“! Ani náhodou jsem s takovým ortelem nepočítal, nebyl jsem na takovýto výrok vůbec připraven a strach a smutek mně doslova přizemnily. Z ordinace jsem vypadl bez podání ruky, nebyl jsem schopen slova ani jízdy autem, měl jsem pocit, že vše končí. Na první benzince jsem zastavil, vybrečel se z nejhoršího, načepoval do kelímků dvě kávy a pomalu pokračoval k domovu. Na co jsem rozhodně nenašel odpověď je duchovní příčina vzniku této nemoci, vznikla vzhledem k mému stylu života? Promítal se mi před očima film marného, strašně dlouhého a vyčerpávající boje mojí manželky s touto zákeřnou nemocí , které podlehla ve velmi mladém věku 30ti let a stejně tak mi běžel před očima pro mě taktéž velmi smutný příběh mého o rok staršího bratra, který na rakovinu zemřel před necelými dvěma léty. Opravdu velmi špatný odrazový můstek pro mé rozhodnutí co dál?! Nejvíce jsem myslel na to, jakou mám mladou, hezkou, milující ženu, citově na mě velmi závislou, nádherné, milující děti, dvě z toho ještě nezaopatřené, a na nově narozeného druhého vnoučka. Jak jim to mám sdělit? Co s nimi bude? Kdo za mě dotáhne všechny životní nedodělky! Představoval jsem si, jak musím nepozorovaně některé dopoledne přistavit kontejner a dočista „vykydat“ garáž, zahradní chatku, špajzku od mých věcí nahromaděných za celý život. A co moje firma o 20ti skvělých lidech, kamarádech, finančně na mě závislých a stejně tak moje rodina závislá na nich. Smršť otázek nebrala konce, tlak mi stoupal do hlavy jak v papiňáku. Najednou, a ani nevím kde se to ve mně vzalo, a dámy promiňte mi to, jsem v autě zařval: Já se z toho neposeru! Pak jsem dále křičel: „Ty potvoro, mě nedostaneš, nejsem pro Tebe vůbec vhodnej typ!“ A znovu jsem křičel: „ Já už mám vše špatné dávno na celý život vybráno nejméně za 10 chlapů!…“ Tuto poslední větu mi řekl táta, když v nemocnici s černými proleženinami umíral. A to netušil a ani nemohl, že mně životní osud ještě tragicky připraví o dceru. Dovolte mi ještě sdělit, že přestože byl táta velmi obyčejný člověk, tak mi ten den řekl ještě jedno velké životní moudro, o které bych se s Vámi rád podělil, jelikož do tohoto prostředí nádherně zapadá: Chraňte si svoje zdraví a maximálně o něj pečujte, protože jinak se stanete rukojmím doktorů. Tato slova mně často znějí v uších a nyní mně moc pomohla zmobilizovat všechny moje síly. Začal jsem si v hlavě systematicky rovnat co vše udělat. Rozhodl jsem se nevystrašit manželku, děti, nikoho, nikdo na mně nesmí nic poznat. Pouze jeden jediný člověk, můj nejlepší kamarád ve zbrani, z vojny, se to ode mě dozvěděl. Jemu jsem to zavolal. A udělal jsem moc dobře, jelikož od něho a hlavně jeho ženy, které to vykecal, mi přišlo nejvíce alternativních e-mailů, z kterých jsem hodně čerpal. Ale hlavně, už jsem na to nebyl sám.

Za dva měsíce jsem měl jít znovu na kontrolu, donést z laboratoře nové výsledky o vývoji nemoci. Předem jsem byl od pana doktora seznámen s nutností odebrání tkáně pro histologické vyšetření a s chronologií budoucích lékařských zásahů a terapií. Nebyla to hezká představa. V duchu jsem ale absolutně odmítl jakýkoli lékařský fyzický zásah zejména z obavy nastartování rozšíření rakoviny a infekcí do dalších částí těla. Vyhledal jsem si ze všech možných pramenů co rakovina prostaty znamená , co to vyžaduje za léčebné procesy a jaký se dá očekávat další průběh této nemoci. Vůbec mě to nenadchlo a okamžitě jsem začal shánět všechny možné alternativní terapie. Některé znám z jógy, dikši, reiky aj . Naprosto jsem překopal svoji životosprávu. Přestal jsem se přepracovávat, snížil jsem prac. dobu o polovinu, max na 6 hod., zakázal jsem si práci o víkendech a svátcích. Naservíroval jsem si celkem 25 zdraví prospěšných činností, mnohých uznávaných jako preventivních, protirakovinových. Ale pořád jsem věděl, že tohle je pouze částečně uklidňující sebeobrana, ale začátek skutečného protiútoku dřímá někde hlouběji. Pátral jsem dál v časopisech, v došlých emailech od alternativních přátel, a na různých webových stránkách.

Jednoho dne jsem v některém z časopisů Meduňka narazil na, pro mě doposud naprosto neznámý, pojem: AUTOPATIE, v článku od pana Mgr. Čehovského. Naprosto intuitivně jsem po něm doslova skočil, přesto že je tam odborných článků ze všech alternativních oblastí velmi mnoho. Hltal jsem řádek po řádku, hltal a hltal. Najel jsem na WWW stránky AUTOPATIE a v co možná v nejbližším uskutečnitelném termínu jsem se zúčastnil kurzu č.I. Zakoupil jsem si knížky, autopatickou lahvičku, hořák a zahájil terapii.

Vzhledem k mé diagnóze a mému věku nad 60 let, jsem chtěl započít s potencí 40 C, ale zase vzhledem k mé dobré vitalitě jsem se rozhodl k 60 C. První měsíc denně, zahřívaná slina, druhý měsíc zahř. dech.

S neskutečnou pokorou, láskou a vírou jsem přistupoval k obřadům s Autopatickou lahvičkou, které pro mě byly doslova mystické. Neumím říci, kde se ve mně vzala taková síla nebo spíše přesvědčení, a to bez sebemenších pochybností, že tenhle boj bude vítězný. Po dvou měsících jsem srovnaný šel do laboratoře pro výsledek, odpovídající mému očekávání. Neskutečné blaho zalilo celé moje tělo, když jsem na něho hleděl, teprve teď se mi roztřásly ruce. Hodnota PSA klesla ze 6,8 na 1,28 (poznámka redakce: normální hodnota je do 2,5). Ten den jsem věděl, že jej budu slavit jako mé znovuzrození, návštěvu odborného lékaře jsem považoval téměř za formalitu.

Musím ale říci, že pan doktor byl bez předstírání velice mile překvapen a potěšen. Chtěl jsem mu vylíčit, jak jsem dospěl k takovému výsledku, ale příliš mně dával najevo jeho časovou tíseň, tak jsem se pouze dostal ke změně životosprávy a významnému snížení kyselého pH, za které mimo jiné velice děkuji panu Mgr. Čehovskému. Totiž do chvíle než jsem přečetl knihu „Uzdrav se s autopatií“, jsem měl pH mírně zásadité, měřené v ordinaci i doma, pomoci moči. Po přečtení knihy jsem zjistil, že jsem „kyselý jako šťovík“. Sliny mi ukazovaly max. pH 6,3-6,5. Nyní užívám 2-3x denně jedlou sodu, snažím se jíst zásadité potraviny a pH mám ustálené na hodnotě 6,9-7. Bylo to, pane magistře Čehovský, od Vás velmi profesionální a moc Vám za to děkuji, že jste autopatii obohatil o problematiku PH. Docela bych se v tom asi dodnes „mlátil“, nebýt Vaší knihy. Samozřejmě se mi honí v hlavě myšlenky, kolik lidí musí mít stejný problém a přemýšlím o odbornosti lékařů a výrobců léčiv.

Ale abych se vrátil k mému rozhovoru s panem doktorem: Velice mě pochválil a dokonce mně radil, abych k masu konzumoval zároveň dostatečné množství zeleniny. Sestřičce uznale oznámil, jaký jsem výtečný pacient a doporučil mi ať užívám nadále předepsané léky. V čekárně čekali další zdecimovaní pánové se skleničkami v ruce podobnými autopatické lahvičce, avšak bez vířivé komůrky s odtokem. Bylo mě jich hrozně líto, tak rád bych jim pomohl. Podal jsem tedy panu doktorovi opět ruku a vyslechl termín další návštěvy. Navrhl mi za 6 měsíců, ale ihned to pozměnil na sedm, s tím, že laboratorní výsledky krve a moči nebudou ani třeba. Senzační VIKTORIA. Na rozhovor o autopatii tedy k mé lítosti nedošlo, přestože jsem mu to chtěl strašně moc říci. Nejkrásnější paradox je ale nakonec ten, že se s odstupem času moje žena mezi vánočními svátky dozvěděla, že tento můj ošetřující lékař specialista, urologie, je pacientem jedné naší známé numeroložky a autopatické poradkyně i když z důvodů jiných než svých profesních . To byla pro mě bomba, zavýskal jsem radostí, to si fakt příště konečně s panem doktorem pokecáme. To už si za žádnou cenu vzít nenechám!

Po tomto potvrzeném výsledku jsem pozval moji rodinu na večeři, kromě nejmladší dcery a tam jsem všem opatrně sdělil, co se mi vlastně přihodilo a co jsem zažil. Zejména jsem jim oznámil, že se podobné nemoci nemusejí v životě bát, že je to vlastně jenom taková, jakoby obyčejná chřipka, nebo angína, které kvalitní životospráva spojená s autopatií umí předcházet a čelit. A hlavně, že to chci všude říci a ať to i oni všude vykřičí. Že jsem zdravým, živým a nerozkuchaným dokladem, že to tak může být a že to tak funguje. Také jsem jim sdělil, že jsem věděl, že vyhraji. Musel jsem vyhrát, jelikož by pro mě byla naprosto nepřijatelná představa případné ztráty mužství vlivem této diagnózy, o které toho z mého okolí dost vím. Byl to pro mě hodně silný hnací motor. S tímto handicapem bych nedokázal žít. Na to se cítím ještě hodně svěží.. Nemohl bych vnímat marné touhy mojí ženy po milování se mnou, neuměl bych jí pořídit robertky, neuměl bych jí najít milence a neuměl by ho ani respektovat, kdyby si jej manželka našla sama, ač věřím, že by to nikdy neudělala. Za takovouto cenu, ač se to zdá možná velice sobecké a zbabělé, bych na životě nelpěl. Jsem vděčný, že to moje žena a děti pochopily a že jsem jim to mohl říci a dále to nemusel více komentovat.

Manželka mi samozřejmě projevila velikou lítost, že jsem se v té nemoci „mlátil“ sám, ale dnes bych se přes to rozhodl stejně. Strachy její i mých dětí o mě, které by zákonitě přišly, celková lítost, psychická zátěž, určitě výrazné změny našeho chování, které by nás provázely, do toho nejistota a obavy mých dvaceti zaměstnanců. To by vůbec nebylo dobré podhoubí k mému léčení .

Nyní užívám potenci 120 C, dvakrát týdně, opět nejdříve zahř. slinu a pak dech. S uspokojením vítám a zároveň se těším na staré symptomy, které se disciplinovaně dostavují, jako např. tenisový loket, bolesti kloubů na dlani a na prstech ruky, bolesti kotníků atd. Dvakrát jsem mimo to použil autopatii k zažehnání angíny. Stačilo pouze dvakrát denně po dva dny užít 40 C převařená slina a bylo po všem. Jak jednoduché kouzílko! Teď se trochu budu stydět, ale musím Vám to z pohledu tohoto léčení říci. Dámy promiňte mi po druhé: Po uzdravení prostaty se mi rozvinulo neskutečně krásné prožívání sexuálního vyvrcholení. Prostě dříve se chvěla pouze zem, nyní se chvěje celý vesmír. To je další, fantastický, nevím zda někdy popsaný účinek léčby prostaty autopatií. Toto nám doktoři svými metodami určitě nikdy naservírovat nemohou. Doufám, že to není pouze můj sólo pocit. Pánové prosím, přiznejte se také, třeba inkognito, pokud jste někteří měli stejné pocity a prošli jste stejnou diagnózou, ať v tom máme z profesního hlediska jasno. Moc děkuji za všechny.

Ještě mi dovolte Vám sdělit, že po uzdravení jsem o své diagnose a léčení nezakrytě, a absolutně bez studu všude možně rozmlouval. Promluvil o ní na firemním posezení mojí společnosti závěrem roku a na silvestrovském vodácko-trempském večírku za přítomnosti cca 70 kamarádů a přátel. Mimo jiné jsem rovnou a „na placku“ na tomto večírku řekl chlapům, že u pisoárů už je na mnohých z nich jasně vidět, že auťák už nepřečůrají, jako za mlada, a že s většinou z nich se už v tomto směru soutěžit nedá, zejména s těmi, co při tom obracejí oči v sloup a dýchají, jak v e čtvrtém patře. A dělají to skoro všichni moji kamarádi šedesátníci. Vřele jsem jim doporučoval, aby to nepodceňovali, tak jak jsem to podcenil já. Tato moje „zpověď“ a výzva měla od mnoha velmi kladný ohlas. Přislíbil jsem všem přátelům i zaměstnancům, kteří o to stáli, podrobnější výklad mého vyléčení a podrobnější úvod do tajemství autopatie. Vzájemně se na to těšíme.

A proto i Vás všechny přítomné autopaťáky, ať už léčené nebo léčící, žádám: Vykřičte také všem lidem do světa tuto metodu, a nebojme a neostýchejme se doktorů, říkejme jim o ní. Nenechme si to už dále líbit, že alternativní metody bojkotují a nepřijímají. Já slibuji, že toto učiním a budu činit.

Na závěr bych chtěl říci, že mě manželka prohlásila za „GURU“ mých dětí a nejen z vděku, ale zejména z přesvědčení, se nyní společně s mojí dcerou chtějí naplno věnovat autopatii a zúčastnit se všech pořádaných kurzů. Dcera i já bychom se rádi stali poradci, a nejen my, stejně tak i moje kolegyně z práce, kamarádka dcery aj. přátelé. Autopatie se stala každodenní součástí našeho života. Největší její kouzlo, jak jsem osobně prožil, spočívá i v tom, že člověk nemá vůbec pocit atmosféry léčení. Absence zdravotnického prostředí, lékařských zákroků, terapií a mnohdy stresujících vyšetření, činí z této metody tak zjemnělý zážitek, snad způsobený doprovázenými jemnými rezonancemi, že člověk dojde k pocitu, jakoby prožil pouze radostnou životní epizodku, kterou s léčením nespojuje, jelikož tyto nádherné pocity prostě punc léčení postrádají a vlastně vylučují. Omlouvám proto, pokud vůbec mohu, všechny ty, kteří ač užívají autopatii, nedošli k uvědomění si této fenomenální skutečnosti tajemného uzdravení a nedospěli tak k úctě, pokoře a poděkování, jak jsem z jejich knižních příběhů a z videozáznamů vycítil. Dovolte pane Čehovský, abych to učinil za ně za všechny, které jste léčil a kteří to opomněli.

Moje žena, moje děti a já jsme Vám nesmírně zavázáni a oddáni za mé uzdravení a s největší pokorou a úctou k Vám pane Mgr. Čehovský vzhlížíme. Jako projev vděku a uznání chceme Vaše učení o autopatii šířit mezi veškeré lidi, které na cestě života potkáme.

Děkuji Vám za nás za všechny z celého srdce.