Autopatie, zapomenutá metoda

Pro fyzické i duševní zdraví člověka má zásadní důležitost jeho jemný energetický systém. Zakladatel homeopatie Samuel Hahnemann jej nazval před dvěma sty lety „životní síla“ , v indické tradiční léčbě je nazýván „prána“ a v Číně se mu říká „čchi“.  Mluvíme-li o energii, není to samozřejmě nic ve fyzikálním slova smyslu. Je to něco „spirituálního“, jak říká Hahnemann, nebo „jemnohmotného“,  jak říkají buddhisté. Spíš jakýsi tok informací, který nás spojuje s vyššími úrovněmi bytí a na hmotné úrovni vytváří naši životní energii, organizuje nás a dodává nám harmonii a pocity štěstí, pokud  funguje správně. Ale když je narušen, harmonie a štěstí mizí a dostavují se nemoci. Tento model samozřejmě nemůže být akceptován v materialisticky orientovaném zdravotnictví, jeho přehlížení se však podílí na nebývalém rozmachu chronických „nevyléčitelných“ potíží v současné společnosti. Prastará moudrost lidstva ovšem vždy nabízela i prostředky, jak porušené proudění prány zlepšit a zharmonizovat, a tím posílit odolnost, zdraví a zlepšit životní pocit. Některé k tomu určené metody, jako akupunktura, homeopatie  a jóga jsou všeobecně známé, existuje však i jedna, na kterou se v průběhu času zapomnělo.

Maitréja s kundikou, detail obrazu.

Za starých dob s sebou nosili buddhističtí mnichové na svých poutích ve zvláštním vaku nádobu na vodu, zvanou kundika. Píše o tom čínský cestovatel I Tsing,  který se vypravil v 6. století do Indie, aby tam studoval zvyky a způsob života mnichů. Nádoba byla vyrobena z pálené hlíny. Od jiných nádob se lišila tím, že měla na boku otvor, kudy voda nalitá shora volně odtékala. Bylo to tedy spíše jakési průtokové zařízení. O jeho účelu se I Tsing  ve své knize  nezmiňuje, stejně jako žádné uspokojivé vysvětlení nenalezneme ani v popiskách k muzejním exponátům současnosti. Říká jen, že voda použitá v kundice musela být čistá a „nedotčená“. Až stovky rozbitých kundik nacházejí archeologové v okolí zaniklých buddhistických klášterů, a to především na smetištích, což dokazuje, že kundika nebyla původně žádným rituálním předmětem určeným k uctívání, ale spíše věcí denní potřeby. Slovo kundika má zřetelný původ ve slově kundalíní, tzv. „hadí síle“, což je pojem známý z jógy . Kundalíní, podobně jako prána, má vztah k jemným energiím, spojujícím nás s Univerzem. Kundika se používala už v před buddhistické Indii. Dochovala se dokonce „Kundika upanišada“ z doby mezi 4. a 8. stoletím př.n.l. , hovořící o tom, že užívání kundiky stimuluje pránu, posiluje vitalitu a smysly, posiluje spojení s vyšší úrovní bytí a přináší sílu a klid. V buddhistické tradici je to bodhisatta Maitréja, kdo na obrazech třímá a ukazuje lidem  tuto nádobu na čistou vodu, která má „vyléčit svět“.

V současné době používáme, já a moji žáci, moderní kundiku, zvanou autopatická lahvička. Děláme to už dvacet let. Celý ten nápad přišel v okamžiku, když jsem si všiml, že někteří homeopaté v historii, počínaje už Hahnemannem, používali vysoko naředěnou (tzv. potencovanou) informaci z léčeného člověka. Nejčastěji šlo o hnis, patologický výpotek, ale také o slinu, nesoucí tělesnou informaci o léčené osobě. Říkalo se tomu autoizopatie. V roce 2002 jsem vyvinul  autopatickou lahvičku a začal jsem ji používat ve své léčitelské praxi. Sloužila k domácímu potencování tělesné informace obsažené ve slině a později v dechu léčeného. Fungovalo to dobře, chronické nemoci mizely, brzy začala praktikovat  autopatii spousta dalších lidí, kteří navštěvovali  kurzy nebo četli mou knihu o nové metodě, která nikdy před tím nebyla soustavně popsána v článku ani v knížce.  Asi za rok poté jsem uviděl první kundiku na tibetském obraze bódhisattvy Maitréji v Národní galerii a podobnost mezi ní a autopatickou lahvičkou mě utvrdila v tom, že jen navazujeme na něco prastarého, kdysi ceněného a po mnoho staletí používaného, i když v naší materialistické současnosti zapomenutého.

Už čtrnáct let se pravidelně na přelomu ledna a února koná v Praze konference o autopatii, kam přicházejí lidé používající tuto staronovou metodu, aby referovali ostatním o svých poznatcích získaných při praktikování autopatie, a aby ukázali své výsledky při léčení chronických nemocí. Často informují o zcela „nemožných“ vyléčeních dlouhodobých nemocí, jichž dosáhli tím, že jemnou informaci pocházející z dechu, sliny nebo přímo ze 7. čakry povýšili ředěním čistou vodou v autopatické lahvičce do vyšší, jemnohmotné, spirituální úrovně, a povzbudili tok prány. Nevystupují tam  se svými referáty jen léčitelé a lékaři, ale řada  příspěvků vypovídá také o samoléčbě, o tom, co si lidé vyléčili sami na sobě po přečtení knížek Autopatická svépomoc, Uzdrav se s autopatií nebo Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii anebo po návštěvě kurzu. Autopatie je jednoduchá a je možné ji používat samostatně i bez poradce. Vychází z homeopatických zásad, které byly známé lidstvu odjakživa.  A i když pro materialismem odkojeného člověka současnosti představuje velkou záhadu, způsobuje, že se lidé zbavují  bolestí kloubů, migrén, nespavosti, ekzémů, alergií  a tak dál, ale i úzkostí, nespavosti a chronické únavy…, potíží, které je trápily i po desetiletí.  Všechny ty nemoci těla a mysli jsou  způsobené právě odtržením od vyšší úrovně naší existence. Stačí informačně propojit  obojí s pomocí čisté vody a dějí se s námi velmi zajímavé věci. Ovšem prastaré kundiky produkovaly díky svému tvaru jen velmi nízkou informační potenci, vhodnou pro tehdejší lidi, kteří byli mnohem více spojeni s jemnou sférou, a navíc jedli jen samé biopotraviny a dýchali ten nejčistší vzduch. Abychom dosáhli efektu i dnes, na konci Kali jugy, je nutné používat velmi vysoké homeopatické potence, jaké dokáže snadno připravit autopatická lahvička. A nemusíme si ani (pokud nechceme) lámat hlavu s žádnými náboženskými koncepty. Ve starých náboženstvích byly vždy předávány také rady a pokyny pro praktický život. Když mnich kráčel krajinou zamořenou malárií, musel se chránit i léčit. Kundika mu v tom určitě pomáhala. A když kráčíme zamořenou krajinou dneška, můžeme si na ni také vzpomenout.