Autopatická detoxikace

Autopatie působí výborně u mnoha obecně rozšířených chronických (konvenčními prostředky nevyléčitelných) potíží. Jsou tu za krátkou dobu existence oboru snad už tisíce případů úspěšné léčby a samoléčby, o čemž se dovídám nejen od svých klientů, ale i na konferencích o autopatii a z korespondence. Nicméně někdy se léčba vyvíjí rychle a někdy pomalu. Proč ty rozdíly? Pomalý nebo komplikovaný vývoj na cestě ke zdraví vždy znamená, že jsou zde překážky v léčbě, jak je dobře známo z homeopatie, kam ostatně autopatie jako jeden z jejích oborů patří. Tyto překážky je třeba rozpoznat a odstranit. Příčinou pomalého či komplikovaného vývoje může být třeba velmi nízké pH organizmu, způsobené nesprávnou stravou, kouřením, léky a příliš neklidným způsobem života. Lze to napravit a kyseliny z těla vyloučit, jak, o tom jsem pojednal v jedné z kapitol Uzdrav se s autopatií, v 3. doplněném vydání a také zde, a říkám to svým klientům. Měl jsem však i případy, které se zpočátku vyvíjely výborně, ale pak se to zadrhlo, ani ovlivňování pH nic nezměnilo a bylo třeba zjistit, proč se tak stalo. Zde je jeden takový:

Mladá dívka bez vážných subjektivních obtíží. Cítí se unavená a vystrašená. Zjistili jí dva měsíce před návštěvou u mě autoimunitní chronickou žloutenku. Lékaři řekli jí i její matce bez okolků, že se nemoci nezbaví, a že za pět nebo nejpozději za deset let zemře. Krevní testy ukázaly špatný stav jater. Některé hodnoty vysoko překračují normu: ALT je desetkrát vyšší, AST je také desetkrát vyšší než maximální „zdravá“ hodnota. Bilirubin rovněž přesahuje normu. Bere kortikoidy, imunosupresiva a další, dohromady 4 léky, od nichž se však neočekává, že by měly přinést uzdravení. Mé doporučení: Brát autopatický preparát ze sliny, ředit dvěma litry v autopatické lahvičce, ob den na čelní čakru. Kontrola za dva měsíce: Cítí se lépe psychicky i fyzicky. Lékař ji informoval, že se jaterní hodnoty výrazně zlepšily. Doporučil jsem pokračovat s autopatií jako dosud a k tomu si dávat před snídaní do vody půl čajové lžičky jedlé sody kvůli zvýšení pH. Jinak nedrží žádnou dietu. Kontrola za 4 měsíce po zahájení autopatické léčby: Krevní testy jsou v pořádku, jaterní hodnoty jsou v normě. Cítí se výborně. Pokračovat s autopatií jako dosud. Kontrola po pěti měsících: Všechny testy jsou v normě. Lékař snížil dávky prášků na naprosté minimum. Doporučil jsem zvýšit potenci na 3l, brát preparát jednou za dva týdny. Půl roku po zahájení léčení jsme přešli na preparát ze 4 l vody, jednou týdně, zvýšení potence nastalo kvůli tomu, že opět začala být mírně unavená. Poté únava přešla. Necelý rok po zahájení autopatie jsme přešli na 4l jednou měsíčně. Léky jí nadále snižovali a lékař jí řekl, že když to dál půjde takhle dobře, tak jí léky vysadí. Rok a dva měsíce po zahájení léčby: Neměla žádné potíže až na to, že se jí zhoršilo akné, na což vzala antibiotika, akné pak ustoupilo. Testy jsou nadále v pořádku. Celou tu dobu nedrží žádnou dietu, jí maso, tuky, cukr a vše ostatní. Výborný stav trval také rok a půl po zahájení autopatie a lékař stále odkládal úplné vysazení chemických léků, dva však již vysadil. Dávka zbývajících léků byla ovšem na nejnižší možné úrovni. Tu se ale jaterní hodnoty náhle zhoršily a několik parametrů překročilo normu! Imunologické testy však byly nadále v pořádku, což tak nebylo na začátku léčby. Doporučil jsem zvýšit potenci na 5 l jednou týdně. Mezitím se vdala. Za další měsíc se dovídám, že hodnoty zůstávají stejné, léky jí zatím nezvýšili. Takže jsem začal přemýšlet – co dál? Odkud se zde vzala překážka v léčbě a jaká?! Jak ji odstranit? Po nějaké době, naplněné studiem, jsem na to přišel (vysvětlím později). Doporučil jsem ředění z 7,5 l, použít první ranní slinu a nalít na ni alkohol, nechat dvě minuty smíchané, pak teprve ředit vodou a umístit na čakru. To vše jednou týdně, 3x za sebou, pak pokračovat stejně, ale bez lihu. Za měsíc a pár dní jsem dostal tento mail: „Dobrý den pane Čehovský, omlouvám se, že jsem nenapsala dřív, ale až dnes jsem dostala výsledky krevních testů – byly narosto v pořádku a doktor se tedy konečně po dvou letech rozhodl úplně vysadit jeden z těch dvou léků, které beru!“ Takže autopatické očištění od překážky v léčbě fungovalo bezvadně.

Překážkou jsou parazité

A nyní k duševním pochodům, které mě přivedly k tomuto řešení. Nebyl to jediný z mých mnoha desítek právě vedených případů, který se zadrhl. Bylo jich několik, před tím dlouhodobě úspěšných, u nichž se pozitivní vývoj jaksi zastavil. Bylo třeba najít překážku v léčbě. Takže jsem začal studovat zdroje na internetu a vrátil jsem se k užitečným knížkám, jejichž obsah jsem již znal. Jedna z nich byla od římského onkologa dr. Simonciniho „Cancer is a fungus“. Tvrdí, po patnácti letech úspěšného léčení rakoviny, že ve všech nádorech bez výjimky je parazitická houba, kandida. Jakmile ji zabije infuzí sody bikarbony do nádoru (kvasinky nesnášejí zásadité prostředí), nádor rychle zmizí – www.cancerfungus.com. Odhaduje se, že kandidosou, jež zachvátila v různé míře organismus, trpí až 90 % obyvatelstva, žen i mužů. Na její konto, respektive na konto mykotoxinů, které vypouští do těla, lze přičíst podle amerických autorů knihy Complete Candida Yeast Gudebook dr. Z. P. Rony a J.M. Martinové mimo vaginálních výtoků i takové věci jako je prostatitida, vaginitida, endometriosa, alergie, rakovina, nespavost, únava, lupy, akné, předčasné šedivění a padání vlasů, deprese, impotence, bolesti v krku, kašel, bolesti břicha a hlavy. Nakažení touží po cukru, alkoholu a chlebu – kandida se totiž živí fermentací cukru a žádá si své. Mezi další symptomy patří plynatost a poruchy trávení, autismus, hyperaktivita, ekzémy, pocení a deformity nehtů včetně zánětů nehtového lůžka a tvorby záděr, poruchy štítné žlázy. A mnoho dalších problémů. Kandida má úžasnou schopnost kolonizovat a zcela si podmanit člověka včetně jeho mysli. Proniká ze střeva do celého organizmu (nejen do vaginy a do úst) a vytváří vzájemně propojené kolonie. Ovládá hostitele, který pak myslí jen na to, jak by smlsnul něco sladkého, libuje si v okyselujících aktivitách jako je kouření, pití alkoholu, řízení auta, hádky, sledování adrenalinových televizních zábav – kandida totiž potřebuje kyselé pH hostitelského organismu. Jakmile jednou kolonizuje člověka, je nesmírně těžké ji vyhnat pouhými léky a většinou se to nepodaří.

Jiným naším nejbližším kamarádem je nitrobuněčný parazit chlamydia a jeho nejnebezpečnější forma chlamydia pneumoniae. Infikováno je nyní podle některých odhadů rovněž vysoké procento evropského obyvatelstva (např. mezi zemědělci to může být až 70 %, až 90 % příslušníků naší populace má někdy během života projevy nákazy chlymydiemi, která ale obvykle není beze zbytku odstraněna). Základnu má chlamydia pneumoniae v dýchacím traktu, šíří se vzduchem a je přenosná kapénkami, jako třeba obyčejná chřipka. Jakmile se jednou dostane do těla, je velmi obtížné ji odtud vypudit konvenčními prostředky. Antibiotika mohou omezit krátkodobě výskyt, ale silná antibiotika tetracyklinové řady nemůžete brát celý život – jakmile je vysadíte, je zpátky v celém rozsahu a možná ještě silnější než před tím, antibiotika ničí jen některá její vývojová stádia. Dostala se do hledáčku vědců teprve v poslední době a mnozí lékaři považují její aktivity v těle za jednu z hlavních příčin aterosklerosy – kornatění tepen (hlavního zabijáka v tzv. rozvinutých zemích), infarktu, roztroušené sklerosy a vůbec většiny autoimunitních onemocnění, vedle pneumonií, zánětů kloubů, cukrovky, Alzheimerovy choroby, Crohnovy nemoci, vysokého krevního tlaku a dalších. Jak toho tento chytrý organizmus s vlastnostmi viru i bakterie dosahuje? Jednoduše si zaleze dovnitř buněk hostitelského organizmu, nervových, cévních nebo jiných, a tam vesele parazituje. Testy na tohoto parazita se provádějí ze sputa, hlenu v dýchacím traktu. U některých jedinců se nákaza vůbec nemusí projevovat a symptomy, mírné nebo silné, se objeví teprve po mnoha letech, tehdy, když je organizmus oslaben. Někdy propukají ty nejvážnější autoimunitní reakce – imunitní systém napadá vlastní nakažené buňky a snaží se je zlikvidovat. A tak vznikne například autoimunitní žloutenka. Naděje na ortodoxní vyléčení je zřejmě, podle toho, co řekli mojí klientce, nulová.

Do třetice je tu toxoplasmosa, další vysoce podceněný parazitický organizmus, jímž je nakaženo v Německu a ve Francii asi 80 % populace, v ČR asi 30 %. Jejím hlavním hostitelem jsou kočkovité šelmy včetně kočky domácí. Žijí spolu v symbióze a vzájemně si prospívají. Toxoplasmosa se v kočce pohlavně rozmnoží a z trusu se dostane do potravy savců včetně člověka. Jejím hlavním cílem jsou v našich podmínkách hlodavci. Vytvoří v novém hostiteli cysty, nejčastěji v mozku, nadité maličkými výtrusovci. Do nedávna se předpokládalo, že nákaza toxoplasmosou nezpůsobuje téměř žádné škody, s výjimkou těhotných žen a jen vzácných a většinou nepříliš závažných akutních projevů. Podle nových výzkumů (např. Prof. J. Flégr z UK) však umí manipulovat mistrně chování hostitele. Myš je pak odvážná a nepozorná a snadno se tak stane kořistí kočky. U lidí se zjistilo, že nakažení mají několikanásobně větší šanci než ostatní, že způsobí (kvůli své nepřiměřené odvaze a nepozornosti) dopravní nehodu za volantem auta. A ukázalo se také, že toxoplasmosa může způsobit schizofrennii (viz případ autopatie o kousek dál v textu). Vědci přepokládají, že parazit zůstává v hostiteli až do jeho smrti (pokud jde o myš sežranou kočkou, vrací se zpátky domů).

Takže tu máme 90 % lidí s kandidou, 40 – 90 % s chlamydií a 30 % s toxoplasmosou, dohromady tedy přes 100 % populace… V každém případě se to týká nás všech.

Izopatie a autoizopatie

A nyní zpět k homeopatii a k autopatii. Je zřejmé, že tato novodobá epidemie (či pandemie?) parazitů je z hlediska homeopatického jen dalším miasmatem, projevem oslabení jemnohmotné vitální síly, která přestává našim současníkům poskytovat přirozenou ochranu proti těmto typům onemocnění. Nápravu lze zjednat vysoko potencovaným preparátem. Existuje velmi zajímavá kniha kanadského homeopata, která se stala nedávno v odborných kruzích skutečným bestsellerem, Louis Klein: Miasmata a nosody (její český překlad vyjde v nakladatelství Alternativa v příštím roce). Autor referuje mj. o tom, jak nosody, homeopatické přípravky zhotovené z patologického materiálu, mohou léčit právě ty nemoci, z nichž jsou vyrobeny. Třeba Bacillinum, připravené homeopatickým ředěním lidského sputa, obsahujícího tuberkulosní zárodky, vyléčilo mnoho případů tuberkulosy. Tomu se říká izopatie. Potencovaná příčina choroby léčí chorobu samu. Klein definuje též nový pojem „ parazitické miasma“. Nosody však dost často nefungují jednoduchým způsobem, je mnohdy třeba použít celostního obrazu a složitých technik homeopatické analýzy, o čemž je právě ona kniha. Asi před dvěma lety jsem zkoušel, spolu s některými svými žáky, podávat homeopatickou kandidu Cadida albicans ženám s kvasinkovými výtoky – nikdy to nefungovalo. Tak jednoduché to tedy není. Proč to nefungovalo? Protože parazit se dokáže nesmírně šikovně přizpůsobit jemnému vibračnímu poli každého hostitele, je to jeho základní dovednost, takže imunitní systém člověka jej nedokáže rozpoznat, označit jako vetřelce a zničit. Jelikož existuje sedm miliard lidí, existuje i sedm miliard různých individuálně vytvořených kandid, toxoplasmos a chlamydií. Existují dokonce vědecké teorie, vytvořené převážně lékaři a mikrobiology, pojednávající o tzv. pleomorfismu (Dr. Béchamp, Dr. von Brehmer). Některé mikroorganizmy se, podle některých známých vědců, mohou proměňovat jedny v druhé a jejich zárodky (tzv. bionty) jsou součástí lidské krve (Prof. Dr. Enderlein, Dr. Reich, zmínky najdete i v českém překladu knihy Střevní nosody od Dr. R. Malcolma). Každý parazit je vysoce individuálně přizpůsoben svému hostiteli. Každá chlamydie má trochu jiné, individuální, vibrační pole podle toho, v kom žije. Navíc má každý svůj vlastní mix těchto parazitů – jak kandida tak chlamydie se dělí na různé druhy, které se v člověku vyskytují v různém poměru. Potencovaný preparát tedy musí být zhotoven individuálně. Pokud ovšem vytváříte autopatický preparát z vibrací živého parazita, obsaženého např. ve slině, je to neúčinné a neublíží mu to. Přestože preparát mnoho jiných problémů vyřeší. Je nutné se poučit z přípravy homeopatických nosod. Tam je vždy tradičně biologický materiál nejdříve smíchán s lihem, čímž dojde k usmrcení všech mikroorganismů. A to je další, homeopaty vypozorovaný princip – potencovaná informace o úhynu organismů je pro ostatní stejné organismy varováním: toto je nehostinné a nebezpečné území, nevhodné pro život a další rozmnožování. Dám několik příkladů: Jelikož učím dvacet let homeopatii a nověji i autopatii, setkal jsem se s mnoha studenty a s mnohými z nich jsem vedl hovory na téma jejich osobních zkušeností. A tak jsem se dověděl, že jedna paní, která měla alergii na hmyzí bodnutí a často byla hmyzem napadána, se zbavila problému, když si na krk zavěsila lahvičku s potencovanou zabitou včelí královnou (Apis mellifica). Od té doby na ni hmyz nešel. Jiný posluchač Homeopatické akademie mi vyprávěl, že na jeho farmě jsou problémy s mandelinkou. Zabil jednu mandelinku a rozetřel ji ve vodě, následně tuto vodu vylil do nádrže postřikovacího stroje a nechal pokropit pole. Mandelinka z tohoto pole zmizela, zatímco jinde řádila dál. Jiná studentka homeopatie mi vyprávěla, jak spálením slimáka a nasypáním jeho popele do zalévací konve zachránila úrodu před invazí slimáků. Dalším případem tohoto principu je lék Carcinosin, vyrobený z čirého výtoku z otevřeného nádoru prsu. Nepřímo potvrzuje teoretické závěry onkologa Simonciniho: Ve výtoku byla obsažena kandida, ta byla následně smíchána s lihem a pak potencována. Dnes je tato nosoda jedním z nejúčinnějších homeopatických léků jak na rakovinu, tak na kandidosu . Nebo osvědčené Bacilinum (za všechny ostatní nosody) – nejdřív byly bakterie tuberkulosy usmrceny lihem, pak potencovány, následovala četná uzdravení.

Sterilizace materiálu

Takže závěr všech těchto složitých úvah zní: Když je podezření na přítomnost parazita jako překážky v léčbě, je třeba slinu léčené osoby nejdříve sterilizovat, a pak teprve naředit, čili potencovat, a užít. Individuálně vytvořená nosoda je tím njlepším prostředkem, jak se parazita zbavit, jak doložím i některými následujícími případy. Sterilizace však nemusí spočívat jen v tradičním smíchání s lihem. To má totiž tu nevýhodu, že se do preparátu vnáší cizí informace o cizorodé látce – alkoholu. Rezonanční schopnost preparátu vůči vitální síle léčeného se tím poněkud sníží. Nebude lepší, sterilizovat slinu varem? Pak žádná nová informace do preparátu nevstoupí. Navíc zde zůstane neporušená informace o vibracích člověka (známý ruský homeopat dr. Lupičev tvrdí, že varem se potence zvýší). Autopatická lahvička je z varného skla. Začal jsem tedy používat i tuto metodu, dokonce častěji než tu první. Obě metody přípravy sterilizovaného autopatického preparátu jsem popsal a předal desítkám svých klientů. Zde jsou:

Autopatický preparát – příprava ze sliny a lihu

Většina mých klientů použila druhý návod, jak sterilizovat slinu varem:

Autopatický preparát – příprava ze sliny se zahříváním

Komentář k návodům

Slina, která byla přes noc v ústech, obsahuje, pokud trpíte kandidosou, buňky kandidy. Pokud máte skrytou chlamydiosu, informace o ní je v dýchacích cestách, proto je nutné před plivnutím odkašlat s přivřenými rty. Také informace o protilátkách na toxoplasmosu je ve slině obsažena, pokud jsou v organizmu přítomny. Ve slině mohou být také další nežádoucí mikroorganizmy. Autoisopatický preparát dá naší jemnohmotné organizační sféře, vitální síle, informaci, jak se má těmto nežádoucím vlivům bránit.

Lihová metoda:

Proč vodka? Pálenku neboli obilný líh používal k přípravě homeopatik už Samuel Hahnemann. A fungují dodnes. V našich podmínkách se tento čistý obilný líh jmenuje vodka. Vodka velkých výrobců je balena na automatických linkách, takže nehrozí nebezpečí přenosu kapének s informací od obsluhy. Naproti tomu líh v lékárnách bývá přeléván do menších nádob obsluhou, která mluví, kašle a kýchá, a tím přenáší do lihu informaci. Navíc líh v lékárně pravděpodobně není obilný líh. Při nákupu vodky si vezmeme lupu a čteme etiketu, položka Obsahové látky. Nesmí tam být žádné příměsi, jako je cukr, esence, éčka, barviva, zvláštní chuť. Dražší druhy vodky vyhovují těmto kritériím. Prodávají se i v malých lahvičkách, investice je pak menší.

Metoda zahřátí sliny:

Je vhodné vždy slinu poněkud zředit vodou. Pokud se uvede do varu samotná slina, může někdy být příliš koncentrovaná, a pak zanechá na stěnách vírové komory autopatické lahvičky bílou usazeninu. Nicméně i s touto usazeninou preparát při dalším pokračujícím používání fungoval. Při zahřívání zapalovačem, kahanem apod. držíme lahvičku za trubičku těsně pod nálevkou – tam se nestačí výrazně zahřát. Pokud by nahřívání trvalo déle a teplo se přeneslo až do této části lahvičky, může být držena přes přeložený ubrousek, aby se předešlo nepříjemnému zahřátí prstů.

Systém podávání

Na II. konferenci o autopatii jsem měl o této metodě autopatického očištění referát, kde jsem také poradil, jak si preparát zhotovit v autopatické lahvičce a jak ho podávat:

Nejdříve 4x za sebou jednou denně z půl litru vody, poté 4x za sebou denně z litru vody, pak 3x ze dvou litrů ob den, dál ze tří (lidé se slabší vitalitou) až šesti litrů (lidé se silnější vitalitou), jednou týdně. Po měsíci, nebo po zřetelném odstranění symptomů parazitózy, přejít na pravidelné podávání jednou týdně bez sterilizace materiálu, slina nebo dech.

Za deset dní po konferenci mi volala jedna z účastnic, lékařka, že si hned po příchodu domů udělala test na chlamydie na Vollově elektroakupunkturním přístroji. Měla vysoké hodnoty. Za deset dní podávání preparátu ze zahřáté sliny opět provedla test a hodnoty klesly 10x , na celkem zanedbatelnou úroveň. Zároveň ji přestalo bolet rameno.

Jiná účastnice konference mi poslala následující mail: „Po autopatické konferenci jsem vás kontaktovala s problémem s mykózou v těhotenství, postupovala jsem podle vašeho návodu, a protože jste chtěl vědět, jak se to vyvíjí, tak posílám výsledek. Vývoj byl takový, že po dvou dnech, co jsem začala brát ředění z jednoho litru přes oheň, se mykóza „odplavila“ formou výtoku, pak se to stalo ještě asi dvakrát v průběhu týdne. Problémy spojené s mykózou vymizely (svědění, výtok). Nechala jsem si nabrat novou kultivaci po ukončení léčby a dnes mi bylo řečeno, že výsledek je negativní – mykóza není. Měla jsem kandidu. Děkuji vám ještě jednou za pomoc, celá léčba se obešla bez vaginálních čípků.“ Na můj dotaz po dalších podrobnostech jejího léčení mi odpověděla: „Celkově lepší pocit po psychické stránce, zdá se, že se přestaly nalévat i křečové žíly a zmizel mírný otok u pravého kotníku. Přestala jsem mít chuť na sladké nebo spíše se mi najednou bez problémů dařilo se mu vyhýbat. Preparát jsem brala tak, jak jste navrhl (což byl první týden litr přes oheň každý den, druhý týden 2 litry přes oheň každý den a třetí týden 3 litry přes oheň, ale jen dva dny v tom týdnu) a teď pokračuji ředěním přes 3 litry dechem bez ohně a to podle pocitů buď 1x nebo 2x týdně, což asi udržím do porodu a pak nevím. Snad budu vědět, až porodím. Celkově se cítím lehčeji (i přes velké břicho) a jakoby méně „kyselá“. Jsou lepší i výsledky z moče, při kontrole pH či glukózy. Myslím, že mykóza zmizela hned během prvního týdne, ale já prostě pokračovala, aby se mi to nevrátilo.“

Toto je případ ženy s diagnosou schizofrenie. Trpí úzkostí, strachem, pociťuje změny vnímání, je bez energie, cítí nejistotu, věci nemají smysl, stavy paniky. Poněkud se zlepšila po autopatických potencích ze tří, čtyř a půl a šesti litrů. Stav paniky se objevuje méně, jednou týdně, a je mírnější. Pak jsme přešli na 7,5 l preparátu z vodky a sliny, jednou týdně. Poté se začala velmi potit, ráno měla také pravidelně vodovou stolici – očistné reakce. Píše mi: „Minulý týden jsem se začala cítit mnohem lépe, vitalita, chuť do věcí, energie“. Žádné panické stavy a změněné vnímání, strach, únavu apod. už nezmiňuje.

U reakcí na preparát sterilizovaný lihem nebo varem je nápadné velmi rychlé působení, věci se začnou výrazně měnit, jakmile došlo k očistě a překážka v léčení je odstraněna.

V poslední době doporučuji zjednodušený systém podávání. Odhadnu individuálně vhodnou potenci podle kritérií popsaných v mých knížkách, to jest podle vitality. Doporučím zhotovovat zahřátím nebo s lihem a podávat v týdenním intervalu. Někdy stačilo podat 3x po sobě, pak přejít na čistou slinu nebo dech. Pokud symptomy parazitózy přetrvávají, pokračuje se v podávání potence ze sterilizovaného materiálu, dokud nezmizí. Je možné jít v takovém případě postupně nahoru s potencí. Je také možné podávání preparátu z čisté sliny nebo dechu občas proložit právě popsanými způsoby přípravy a dál pokračovat jako před tím, nebo, pokud došlo k vyléčení, už nic nepodávat.

Další případy

Muž kolem padesátky. Píše mi: „Současný stav – celková vyčerpanost, trvalá, jako únavový syndrom, je zhoršena neschopnost něco dělat, silné pocení při malé námaze , hned se zadýchám, neustálý hlad, proto se přejídám, tloustnu, chrápu, jsem neodpočatý po spánku, neustále mám ucpaný nos, trpím silnou plynatostí a mykózou na nohách.“ Symptomy kandidózy jako vystřižené z učebnice. Doporučení: Opakujte autopatii ze zahřáté sliny – 3x z jednoho litru denně, pak 3x ze dvou litrů denně, každé ráno podle přiloženého návodu , pak ze 3 litrů ob den, jeden týden, pak zvyšte na 4 l jednou týdně a za měsíc pošlete zprávu. Jeho mailová zpráva po ukončení kůry zněla: „Před týdnem v neděli jsem dokončil celý cyklus dle vašeho návodu, končil jsem ze 4 litrů. Během celé doby se mi dařilo výborně.“ Chronické potíže tedy rychle zmizely. Jen nakrátko jej rozbolela záda, což je starý, reverzní symptom.

Starší muž s rakovinou prostaty, nádor zasahuje do močového měchýře. Prodělal chemoterapii a ozařování, bere léky. Asi měsíc a půl poté, co jsem doporučil denní podávání autopatického preparátu z jednoho litru (aut. lahvička), slina/líh, říká, že bolesti při močení výrazně ustoupily a v noci při močení nejsou vůbec. Rakovinné markry se zlepšily, během jediného měsíce 40x klesly, zlepšila se mu psychika a cítí se dobře i energeticky. Poté jsme přešli na přípravu preparátu se zahříváním, markry dál klesají, má dobrou energii.

Muž kolem padesátky. Po prodělaném zánětu průdušek trpí už rok a půl chronickým kašlem a bere na to kortikoidní lék. Odkašlává, zhoršuje se to při přechodu ze zimy do tepla. Při větším tepelném rozdílu také rozbolí hlava. Má oteklý obličej. Ekzém na hýždích. Lékaři mu řekli po provedení testů, že má astma. Doporučení: 3x za sebou denně autopatický preparát slina/líh ze 3 l, pak čistý preparát z dechu jednou za 14 dní. Kontrola za pět týdnů: Udělal vše, jak bylo domluveno, až na to, že za tři týdny po zahájení léčby si ještě jednou udělal preparát ze sliny a lihu, načež se vrátil k přípravě z dechu. Odkašlávání přešlo, hlavní potíž je vyléčena. Prvních několik dní byl kašel zhoršený – proběhla léčivá krize. Citlivost na změnu teploty už skoro není. Ekzém se výrazně zlepšil. A co je podstatné: Říká, že má životní pocit jako před třiceti lety, když mu bylo dvacet!

Podobných zkušeností mám samozřejmě s touto novou metodou autopatie více. To, co mají společné, je poměrně rychlé zlepšování stavu s nápadnými změnami k lepšímu. Testy potvrzují ústup mikroorganismů, bránících pokroku v léčbě. Věci zřetelně spějí k tomu, že budu doporučovat popsanou očistnou metodu na začátku autopatického procesu skoro každému, a zejména všem, kdo trpí jakoukoliv autoimunitní chorobou. Také těm, u nichž se proces autopatického zlepšování z nějakého důvodu zpomalil nebo zastavil. Protože je autopatie především metoda léčení sebe sama, je určitě vhodné, aby byl při samoléčení preparát zhotovený popsanou metodou zopakován alespoň třikrát na začátku, v rámci očisty, než se přejde na potencování čistého dechu (návod zde) nebo sliny.

Neváhejte mi poslat své zkušenosti.

Literatura

Čehovský, J.: Uzdrav se s autopatií, 3. doplněné vydání, Alternativa, 2009
Klein, FSHom, L.: Miasms and Nosodes – Origin of Diseases, Narayana Publishers, 2009
Martin, J.M , Rona M.D., Z.: Complete Candida Yeast Guidebook, 2nd edition,Three Rivers Press, 2009
Multiple Sclerosis and the CPn model, http://www.cpnhelp.org/multiple_sclerosis_and_th
Simoncini M.D., T.: Cancer is a Fungus – A Revolution in Tumor Therapy, Edizioni Lampis, 2007
Ždichynec MUDr., B.: Chlamydie, skrytá hrozba v těle, Český klub, 2009